"Byl naprosto pozoruhodnou postavou vydavatelství, patřil mezi stabilní autory posledních dvanácti let. Je to ztráta pro celou českou literaturu," řekl iDNES.cz ředitel vydavatelství Academia Jiří Padevět.
"Byl vlastně, jak se říká, v ohromným cajku. Nedávno mi říkal, že si nestěžuje, protože si pořád ještě vykouří své tři cigaretky," zavzpomínal na svého přítele Jiří Stránský, bývalý předseda české sekce PEN klubů.
Doyen českých spisovatelů
Branald se narodil 4. října 1910 v Praze. Mezi jeho nejčtenější díla patří Dědeček automobil a Vizita, které byly také úspěšně zfilmovány. K dalším známým dílům patří Stříbrná paruka, Skříňka s líčidly, Valčík z Lohengrina nebo Děkovačka bez pugétu.
. Výběr z dílaStříbrná paruka (1947) - román z divadelního prostředí v 19. století |
Na spisovatelskou dráhu ho připravila pestrá životní zkušenost. Tatínek byl operetní herec a režisér, autor divadelních her, herečkou byla i maminka, a tak od dětství hrál v divadle a ve filmu.
Spolu s otcem stál u zrodu vůbec prvního československého filmu v roce 1918. Po obchodní akademii prošel mnoha povoláními. Byl bankovním úředníkem, knihkupcem, agentem s olejem a správcem autodílny či pianistou v kině. Od 30. let do roku 1952 pracoval u železnice.
Z postu výpravčího to dotáhl na inspektora státních drah. Chvíli byl filmovým dramaturgem a pár let nakladatelským redaktorem. Všechny prožitky pak zpracoval v literární tvorbě, jíž se profesionálně věnoval až od roku 1959. K jeho dalším známým dílům patří Stříbrná paruka, Skříňka s líčidly, Valčík z Lohengrina nebo Děkovačka bez pugétu. V roce 1996 dostal cenu českého PEN klubu za celoživotní dílo.
. První herecByl prvním československým hercem, to když v roce 1918 hrál ve dvou filmech natočených jeho otcem. Proslavil se i hlavní rolí ve filmu Venoušek a Stázička. To se psal rok 1922. Zdroj: Česko-slovenská filmová databáze |
V předvečer svých 95. narozenin pokřtil Branald svou asi poslední knížku Tichý společník. "Už jsem chtěl odejít, ale nevěděl jsem, co bych celé dny dělal. Procházky po Spořilově mi vystačí tak na hodinku denně," řekl tehdy ke své nejnovější literární práci.
. Branald: Vším jsem rád nebylSpisovatelovy citáty "Měl jsem výjimečné štěstí, že jsem žil ve společenství lidí, kteří přispívali k vytváření ducha, stylu a koloritu doby. Jeden mi ilustroval knížky, s druhým jsme psali scénáře, třetímu jsem dělal redaktora, čtvrtý se se mnou narodil za Rakouska a měl rád operety, s pátým jsme si vyměňovali ženy a obdivovali Douglase Fairbankse… Také jsem o nich psal a stále se mi chce o nich psát." "Jsem člověk přítomnosti a minulosti, a jak stárnu, spíš ještě člověk minulosti než přítomnosti." "Tedy, nemohu říct s Nerudou, že vším jsem byl rád. Třeba agentem s olejem jsem rád nebyl. Ale jsem vděčný za to, co jsem mohl prožít. U železnice to zkraje bylo kruté, protože jsem antitechnik. Ale tam jsem poznal, co je to solidarita, zejména za protektorátu, kdy se člověk musel ohlížet, co jeho čin způsobí třeba jiným. Takovou soudržnost jsem už jinde nenašel." |
