Oznámila to agentura APA bez bližšího určení data a příčin smrti.
Viktor Fischl se narodil 30. června 1912 v Hradci Králové, na Univerzitě Karlově studoval sociologii a práva. V letech 1935 - 1939 byl parlamentním sekretářem Židovské strany v ČSR. Poté odešel do londýnského exilu, kde setrval celých šest let druhé světové války a kde pracoval v úřadu československé exilové vlády.
V Londýně zůstal i první dva poválečné roky jako tiskový atašé československého velvyslanectví, po návratu do Prahy působil na ministerstvu zahraničí. V roce 1949 však na svou funkci rezignoval a odešel do Izraele, v jehož službách navázal na diplomatickou dráhu - byl postupně vyslancem v Japonsku, Barmě, Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku.
Jako básník debutoval Viktor Fischl v roce 1930 časopisecky, v roce 1933 knižně svazkem Jaro. Mezi jeho básnické sbírky patří Kniha nocí, Hebrejské melodie či Mrtvá ves - elegická skladba, která reaguje na vyhlazení Lidic. V roce 1952 sepsal také knihu, která čerpala z jeho práce v československých diplomatických službách - Hovory s Janem Masarykem.
Po odchodu z izraelských diplomatických služeb se Viktor Fischl věnoval psaní především prozaických knih - jak v hebrejštině, tak v češtině. Mezi ně patří Kuropění, Hovory s jabloní, Kafka v Jeruzalému či román Dvorní šašci - práva na jeho filmové zpracování zakoupil režisér Miloš Forman.
Společně s Josefem Škvoreckým obdržel Viktor Fischl v roce 2004 Cenu Jaroslava Seiferta. Jeho sebrané spisy nejprve začaly vycházet v nakladatelství Hynek, po jeho zániku dílo převzalo nakladatelství Garamond, které od roku 2003 vydalo sedm svazků, naposledy prózu Ulice zvaná Mamila, vracející se k izraelské šestidenní válce v roce 1967.
