Sochař, kterému se přezdívalo Muž železa, začínal s hlínou a plastem. Teprve během tříletého pobytu v Paříži si jej získaly pevnější materiály - železo a žula; z nich sochal objekty strohých a prostých tvarů. "Zjistil jsem, že s nimi mohu zaplnit prázdný prostor, dráždit vzduchoprázdno a obsáhnout horizont," vysvětloval později.
Chillidovým nejoblíbenějším a pravděpodobně také nejznámějším dílem jsou tři propojené železné skulptury ve tvaru stromů, které vyrůstají ze skály v rodném San Sebastianu a vyklánějí se směrem k mořskému pobřeží. Abstraktní výtvor z roku 1987, který dokládá Chillidovo zaujetí světlem a prostorem, se pro Španěly stal národním symbolem a vstoupil i na jejich mince.
Pro mnohé je toto dílo rovněž zpodobením touhy po míru v baskickém regionu, který je několik desetiletí zmítán politickým konfliktem; na sansebastianské pláži se ostatně konala řada mírových manifestací. U rodného města také předloni sochař otevřel své open-air muzeum. Kamenné, ocelové a dřevěné objekty pokrývají kopce u San Sebastianu, jenž se proplétal celým jeho životem a dílem.
Na zakázku německé vlády vytvořil Chillida rovněž v roce 2000 dílo nazvané Berlín, strukturu ze zrezivělého železa vážící 88 tun. Skládá se ze dvou propletených dlaní symbolizujících východ a západ Německa.
Sochař už však nestačil naplnit svůj dlouho připravovaný a kvůli protestům ekologů odkládaný projekt. Chtěl "obnažit" srdce sopky Tindaya na kanárském ostrově Fuerteventura.
 Španělský sochař Eduardo Chillida. |
