John Cephas zemřel přirozenou smrtí ve svém domě, týden poté, co obdržel cenu Knihovny státu Virginie za rok 2009, udělované významným osobnostem afroamerické kultury a historie svázaným s tímto státem. Čeští fanoušci jej měli možnost vidět jenom jednou, když spolu s Philem Wigginsem zakončoval první večerní koncert 12. ročníku mezinárodního šumperského festivalu Blues Alive v roce 2007.
Bluesoví nezmaři hráli celou nocZ reportáže z Blues Alive 2007 Ti dva byli k neutahání, vynikali bezprostředností a publikum jim jejich piedmontské blues jak z učebnice jedlo horké. Cephas & Wiggins vůbec prokázali značnou výdrž. Nejenže si střihli ještě jeden regulérní koncert v rámci popůlnočních jamsessionů v nálevně U Dřevařů, ale kolem čtvrté ranní se nečekaně zjevili v legendárním démonickém nonstopu Dakota, evidentně se zájmem dokonat dílo noci.
|
John Cephas se sice roku 1930 narodil v hlavním městě Spojených států, vyrůstal nicméně v Bowling Green ve Virginii - právě název této lokality se pak stal jeho dlouholetou přezdívkou - John "Bowling Green" Cephas.
Jako většina hudebníků jeho barvy kůže a generace začínal s gospelem, blues objevil až později prostřednictvím vlastní hry na kytaru a poslechu průkopníků piedmontského blues Blind Boye Fullera, Blind Blakea či Reverenda Garyho Davise. Tedy představitelů stylu spojujícího blues a ragtime a typického pro jihovýchodní pobřeží Spojených států.
Láska ke gospelu, v němž uplatnil i svůj výborný zpěv, Cephasovi však zůstala po další dlouhá léta, kdy pro něj hudba byla pouze koníčkem - když "vojákoval" v korejské válce i když se v následujících letech živil rukama jako tesař nebo rybář. Na profesionální hudební dráhu se vydal až v 60. letech, nejprve jako sólista, v roce 1977 se na Smithsonian Folklife Festivalu ve Washingtonu setkal s o generaci mladším harmonikářem Philem Wigginsem.
Nejprve sestavili kapelu Barrelhouse Rockers, po smrti pianisty Wilbera Ellise začali koncertovat jako duo Cephas & Wiggins. Od svých společných začátků stačili procestovat celý svět, včetně zemí bývalého Sovětského svazu. Několikrát získali nejprestižnější bluesové ocenění W. C. Handy Award, dostalo se jim dokonce cti koncertovat na inauguračním večírku amerického prezidenta Billa Clintona v roce 1997.
Dvojice, jež byla všeobecně považována za autentické následovníky pravděpodobně nejvýznamnějšího bluesového dua Sonny Terry & Brownie McGhee, brala svou tvorbu nejen jako udržování tradice, ale i způsob vyjádření základních lidských pocitů. "Lidé automaticky uvažují o smutku a depresi, když myslí na blues. Ale blues je povznášející hudba, hudba, která vás omladí a nasytí vaši duši. Když jste na dně, blues vás znovu zvedne nahoru. Blues je potravou lidského ducha," řekl před dvěma lety Phil Wiggins.
