Branislav byl v 60. letech vedoucím redaktorem populárního televizního magazínu Zvědavá kamera. Po roce 1968 musel televizi opustit a působil na volné noze. Pod pseudonymem Karel Vlček se podílel na večerníčcích O Rákosníčkovi. Po sametové revoluci začal opět s televizí spolupracovat, od poloviny 90. let natočil několik televizních dokumentů.
Branislav získal v roce 1996 cenu Českého filmového a televizního svazu Trilobit za námět, koncepci a dramaturgii cyklu Takoví jsme byli my, dobří rodáci aneb Z letopisů Máselné Lhoty. Padesát půlhodinových dílů vyprávělo o tom, jak období let 1945 až 1995 prožíval obyčejný občan.
Čtyři roky po listopadu 1989 připravil Branislav formou živě vysílaného soudního sporu o mravní hodnoty národa cyklus Soud poslední naděje, na němž spolupracoval s režisérem Petrem Burianem. Byl i nositelem novinářské Křepelky.
