Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel přední český historik Polišenský

  21:01aktualizováno  21:01
Ve čtvrtek 11. ledna zemřel jeden z nejvýznamnějších moderních českých historiků, profesor obecných dějin Univerzity Karlovy Josef Polišenský. Odešel v něm snad poslední český historik, jehož život a tvorba byly spojeny s vývojem českého dějepisectví převážné části dvacátého století. Život Josefa Polišenského byl životem práce. Důkazem toho jsou stovky publikací knižních a časopisových, stejně jako jeho činnost univerzitního učitele, organizátora vědecké práce, popularizátora historické vědy či publicisty.

V neudolatelné práci mu přitom nezabránila ani ztráta zraku, která poznamenala posledních šest let jeho života. Svého akademického vzdělání nabyl Polišenský ještě v době mezi dvěma světovými válkami, tedy v prostředí mohutného rozmachu české vědy, v otevřeném ovzduší filozofické fakulty tehdejší české pražské univerzity. Již od studentských dob, díky učitelům anglistovi Vilému Mathesiovi a historikům Josefu Šustovi a Karlu Stloukalovi, se Polišenský orientoval jednoznačně evropsky a viděl problematiku českých zemí vždy jen jako součást evropského kulturního celku.

Akademickou dráhu mohl nastoupit - jako asistent pražské filozofické fakulty - až po druhé světové válce, kterou strávil jako učitel na středních školách. Svůj zájem přitom směřoval v první řadě na dějiny zemí západní Evropy v novověku a jejich vztah k zemím českým. Odtud habilitační spis Anglie a Bílá hora (1947) a práce Nizozemská politika a Bílá hora (1958). V roce 1957 byl jmenován profesorem obecných dějin UK, jako externí učitel však působil zároveň na Palackého univerzitě v Olomouci.

V šedesátých letech Polišenský významně vstoupil do tehdy v západním dějepisectví probíhající diskuse o krizi 17. století prací Třicetiletá válka a evropská krize 17. století. Charakterizoval v ní tento konflikt jako střet dvou odlišných politicko-hospodářských systémů. Vedle toho patřila k jeho tématům osobnost Komenského či dějiny rodné Moravy. Přelom šedesátých a sedmdesátých let znamenal sice pro Polišenského odchod z katedry obecných dějin pražské filozofické fakulty, novým působištěm se mu však stalo Středisko iberoamerických studií FF UK, které následující desetiletí vedl a které určovalo podstatnou část jeho následné badatelské činnosti. Český odborný zájem o dějiny a kulturu Latinské Ameriky je tak neodmyslitelně spjat s Polišenského jménem: sem patří pedagogické a organizační vedení Střediska, vydávání periodika Iberoamericana Pragensia, ale především sestavení monumentálních Dějin Latinské Ameriky (1979), jež dodnes představují vzor interdisciplinárně pojaté historické syntézy.

Sedmdesátá a osmdesátá léta však pokračovala ve znamení neuvěřitelné pestrosti témat. Od iberoamerických studií byl jen krok k dějinám českého vystěhovalectví do Nového světa, tématu snad Polišenskému osobně nejmilejšímu. Dalším jeho zájmem byly politické dějiny 19. století (Napoleon a srdce Evropy, Revoluce a kontrarevoluce 1848 v Rakousku), zároveň pokračoval ve studiích komeniologických či ve vydávání učebnicových syntéz.

Všechny Polišenského odborné práce se přitom vyzn ačovaly důrazem na co nejširší dobový kontext a na vztah mezi jedincem a společností jeho doby, stejně tak jako i metodologickou pestrostí, a to i v nelehkých padesátých letech. Polišenský zkrátka zosobňoval v dnešní době krajní specializace vymírající typ historika, totiž historika univerzálního.

Život Josefa Polišenského je svědectvím o českém "krátkém" dvacátém století, o vyrovnání se s nelehkými podmínkami, kterým byla česká věda v jeho průběhu vystavena. Polišenský byl přitom jak doma, tak i v zahraničí vnímán jako záruka vysoké odborné úrovně historické práce, držící krok s progresivními trendy západního dějepisectví. Ačkoliv byl od sedmdesátých let prakticky zbaven pedagogické činnosti, ctí jej velké množství historiků u nás i v zahraničí jako svého učitele, ochotného přijmout každého ve svém vršovickém bytě a napomoci radou či kritikou.

Své poslední semináře na pražské filozofické fakultě, kde mohl po roce 1989 znovu přednášet, nazval příznačně Historikovy ztráty a nálezy. Adeptům historického řemesla se v nich pokoušel nastínit úskalí myšlení a psaní o dějinách. Sám byl historikem mnohem více nálezů než ztrát: jeho způsob života, jeho optimismus a věčně mladická touha po poznání jinou možnost ani nedovolovaly.

Autor:



Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Další z rubriky

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

RECENZE: Neklidný zadek mě pálí. Texty Haškova kumpána jsou bezprostřední

Spisovatelé Jaroslav Hašek (vlevo) a Zdeněk Matěj Kuděj na výletě v roce 1914....

Zatímco Jaroslava Haška zná díky Švejkovi celý svět, jeho někdejší kumpáni z hospody takové štěstí nemají.

Japonci znovu účtují s křesťanstvím. Samuraj vychází poprvé v češtině

Z filmu Mlčení (Adam Driver)

Po osmatřiceti letech od vydání originálu přichází český překlad románu Samuraj. Napsal jej Šúsaku Endó.

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz