Dlužno dodat, že tento Jeník byl skutečně inteligentní hoch: v Žídkově podání jsme prostě věřili, že chasník jako on byl schopen vymyslet onu proslulou lest a prodat nevěstu sám sobě…
S Jeníkem ostatně Žídek jako jedenadvacetiletý pěvec na prknech Národního divadla v roce 1947 začínal a na vrcholu pěvecké dráhy s ním oslavil i padesátiny. Úlohu zpíval víc než pětsetkrát. Jeho další parádní rolí byl také Princ z Dvořákovy Rusalky nebo Ladislav ze Smetanových Dvou vdov.
"V tom štíhlém mladém muži tkvěla skrytá, ale nemalá rezerva sil a výdrže, což se pak mnohokráte uplatnilo," napsal Vladimír Bor v knížce Operní večery. Svůj široký pěvecký i herecký rejstřík Žídek potvrdil vysoce ceněnými kreacemi jak Števy, tak Laca z Janáčkovy Její pastorkyně. Dospěl dokonce až k hrdinnému Daliborovi, byť v tomto případě přenechal renomé Benu Blachutovi.
Ze světového repertoáru obsáhl Ivo Žídek stěžejní úlohy Mozarta přes Verdiho a Pucciniho až po Wagnera. Býval často obsazován také do obtížných partů soudobých skladeb.
Ivo Žídek se narodil 4. června 1926 v Kravařích na Hlučínsku. Pocházel z kantorské rodiny a původně chtěl malovat. Ke zpívání ho přivedl otec, který v něm neviděl velký výtvarný talent. U profesora Rudolfa Vaška, významného ostravského hlasového pedagoga, začínal Žídek původně jako barytonista, hlas se mu však rozvinul do tenorové polohy. Malování mu zůstalo jako koníček. Zpěv se začal učit jako sedmnáctiletý gymnazista.
O dva roky později ho už šéf ostravské opery Zdeněk Chalabala angažoval jako sólistu. Z Ostravy šel v roce 1948 přímo do Prahy. Národnímu divadlu zůstal Žídek věrný, i když byl stálým hostem ve Vídni, Stuttgartu a v Berlíně. V zahraničí nezůstal natrvalo, i když měl lákavou nabídku z Vídeňské státní opery, která by znamenala start k hvězdné mezinárodní kariéře. Jako řada jiných kolegů, i on byl postaven před bolestnou volbu.
Souhlas znamenal emigraci a možná doživotní odloučení od domova a blízkých. "Dlouho jsme to se ženou probírali, ale měl jsem v Čechách rodiče, děti. Nakonec jsme se dohodli, že mohu do Vídně zajíždět," uvedl před časem pro MF DNES.
Během událostí v listopadu 1989 nezůstal Ivo Žídek stranou. Veřejně se zřekl titulu národního umělce, na Václavském náměstí zpíval hymnu. Na necelé dva roky pak stanul v čele Národního divadla jako jeho ředitel. V roce 1998 obdržel za svou již uzavřenou pěveckou dráhu prestižní Cenu Thálie.
Své životní zážitky a zkušenosti shrnul do knížky Jak možná věřit, kterou napsal společně s teatrologem Josefem Hermanem. Ivo Žídek byl otcem dvou synů, kteří se rovněž vydali na uměleckou dráhu. Starší Ivo je scénograf, mladší Libor je sólistou Hudebního divadla v Karlíně.
 Ivo Žídek. Tenorista Ivo Žídek patřil ke hvězdám zlaté éry české poválečné opery. V Národním divadle zpíval čtyřicet let. |
