Malíř, který již řadu let trpěl nervovou chorobou, zemřel ve svém domě v Düsseldorfu.
Immendorf se narodil v roce 1945 v Dolním Sasku. Začínal jako samouk, později se považoval za žáka Josepha Beuyse. Patřil k předním průkopníkům nového expresionismu v Německu, hnutí, které na začátku 80. let dostalo název Neue Wilde (Noví fauvisté).
Řadil se k německé generaci osmašedesátníků (lidí zformovaných kvasem kolem roku 1968) a projevoval se i politicky radikálními názory jak na umění, tak na německé dějiny, odsuzoval války a znečišťování přírody.
Působil především jako malíř, ale vynikl také jako autor sugestivních plastik. Známým se stal hlavně svým cyklem obrazů Café Deutschland. Maloval kavárny jako centra politického kvasu 20. století ve smyslu jak levicové avantgardy, tak totalitních režimů.
Na jeden z nejznámějších obrazů "kavárenského" cyklu umístil Stalina, Lenina, Trockého a v pozadí Hitlera s jeho kumpány jako předvoj totalitních režimů, vysněných a naplánovaných v kavárnách a uskutečněných po roce 1918.
V roce 2004 byl Immendorff v Německu podmínečně odsouzen za držení kokainu. V červenci 2006 měl spolu s jinými současnými německými umělci výstavu v Městské knihovně v Praze, v září pak samostatnou výstavu obrazů a plastik v pražské Galerii Jiří Švestka.
