Naposledy David Honeyboy Edwards koncertoval v mississippském Clarksdale 16. a 17. dubna tohoto roku. Podle svých webových stránek měl naplánovánu řadu dalších koncertů, které ale kvůli hudebníkově zhoršenému zdraví musel jeho manažer a spoluhráč na foukací harmoniku Michael Frank zrušit.
Záznam z posledního Edwardsova vystoupení 17. dubna 2011 v Clarksdale
Robert Johnson
Edwards se narodil 28. června 1915 v obci Shaw ve státě Mississippi, centru bluesového dění prvních čtyřiceti let 20. století. Ve čtrnácti letech odešel z domova a přidal se ke slavnému Big Joeu Williamsovi jako druhý kytarista. Ve 30. letech se připojil k Robertu Johnsonovi, nejvýznamnějšímu ze zpěváků tzv. Delta blues, a podle svých slov byl u toho, když se za dosud nevyjasněných okolností Johnson napil otrávené whisky, což se mu stalo roku 1938 osudným.
Edwards se ovšem potkal i s dalšími "otci zakladateli" bluesové hudby potažmo celé moderní pop music, která z těchto kořenů vyrůstá: s Charleym Pattonem, Tommym Johnsonem či Johnnym Shinesem.
První Edwardsovy nahrávky pořídil v roce 1942 slavný folklorista Alan Lomax pro Kongresovou knihovnu. První album však vydal až v roce 1951 pod názvem Who May Be Your Regular Be. Jeho diskografie ostatně není nijak početná - za svou dlouhou kariéru vydal pouhých patnáct alb.
David Honeyboy Edwards
Hudební svět si Edwardse mimořádně vážil a dával mu to najevo prostřednictvím nejrůznějších ocenění. V roce 1996 vstoupil do Bluesové síně slávy, v letech 2005 a 2007 byl vyhlášen nejlepším akustickým bluesmanem roku, svou první Grammy získal v roce 2008 za album Last of the Great Mississippi Delta Bluesmen: Live In Dallas. Vloni pak byl jeho význam podtržen cenou Grammy za celoživotní umělecký přínos.
