Milosz hledal jasné a pravdivé vyjádření základních myšlenek a historických zákonitostí.
Narodil 30. června 1911 v Sletejnie (Šetejny) v dnešní Litvě v rodině stavebního inženýra. Vzdělání získal ve Vilniusu, kde v letech 1929 až 1934 vystudoval práva na Vilniuské univerzitě. V té době uveřejnil i své první básně v univerzitním časopisu Alma Mater Vilniensis; v roce 1931 byl spoluzakladatelem měsíčníku a literární skupiny Žagary.
Po ročním stipendijním pobytu v Paříži pracoval Milosz v letech 1935 až 1939 v polském rozhlase (Vilnius a Varšava), v roce 1939 působil jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Za války žil v okupované Varšavě, kde se účastnil hnutí odporu a své básně publikoval ilegálně. Po válce vstoupil do diplomatických služeb.
Do roku 1949 byl kulturním radou polského velvyslanectví ve Washingtonu, v příštích dvou letech v Paříži. V roce 1951 se odmítl vrátit do Polska a na dalších devět let zůstal ve Francii. Poté přesídlil do USA, kde od roku 1961 přednášel slovanské jazyky a literaturu na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Do Polska se poprvé vrátil v roce 1981 v období prosazující se Solidarity.
Neobyčejně plodný básník, tvořící do posledních dnů, debutoval v roce 1933 sbírkou básní Poema o vychladlém čase.
Následovaly sbírky s katastrofickými a moralizujícími rysy Tři zimy (1936) a Záchrana (1945). V 50. letech se Milosz začal prosazovat jako esejista a autor nevšedních próz. V roce 1953 vydal román Dobytí moci a esej Zotročený duch, studii východoevropského totalitarismu.
Na dětství a Litvu vzpomínal v románu Údolí Issy (1954), názory na dějiny a literaturu zachytil v esejích Rodná Evropa (1959). V 70. až 90. letech potěšil další poezií (Neobsáhnutelná Země, Kroniky, Na břehu řeky). Za sbírku básní a drobných próz Pejsek u cesty, která vyšla v roce 1998 (česky vydána 2000), získal prestižní polskou literární cenu Nike.
 Ve věku 93 let zemřel polský básník, spisovatel a držitel Nobelovy ceny Czeslaw Milosz, 14. srpna 2004. |
