Mareš však byl zároveň i scenáristou, divadelním a televizním režisérem, příležitostným hercem, divadelním organizátorem a manažerem. Jeho jméno je spojeno se začátky řady uměleckých souborů i jednotlivců včetně skupiny Olympic, Divadla Semafor, Evy Olmerové, Yvonne Přenosilové a Karla Gotta. Tento "muž v pozadí" měl značný vliv na vývoj československé populární hudby v počátku šedesátých let 20. století.
Karel Mareš, který se narodil 2. srpna 1927 v Mladé Boleslavi, byl také úspěšným autorem filmové, televizní a scénické hudby. Hudbu složil ke zhruba čtyřem desítkám filmů a v několika z nich se objevil v menších rolích. Za svůj život složil na tři stovky písní, některé z nich jsou známé dodnes.
Karel Mareš se od mládí věnoval amatérskému divadlu, hrál se studentským orchestrem Rytmická sedma. Po odchodu do Prahy v roce 1949 pracoval jako pianista a korepetitor v Divadle Jana Wericha (později Divadlo ABC), kde navázal spolupráci s Karlem Vlachem. Nějakou dobu byl asistentem režie v Čs. televizi.
Jako choreograf a režisér se uplatnil v Semaforu. Režijně se podílel i na pořadech jiných souborů (Apollo) a na recitálech sólových umělců, zvláště Karla Gotta a skupiny Olympic. Objevil řadu talentů včetně Pavla Bobka, Milana Drobného, Josefa Laufera a Nadi Urbánkové.
Jako herec se objevil například ve filmech Farářův konec, Hlídač, Kdyby tisíc klarinetů, Nevěsta, O slavnosti a hostech, Případ pro začínajícího kata a Zločin v šantánu. Filmová databáze csfd.cz obsahuje záznamy o patnácti celovečerních i televizních snímcích, v nichž si zahrál.
V roce 1980 získal Karel Mareš v soutěži českých a slovenských filmů v Košicích čestnou cenu za hudbu k filmu Hordubal. Jeho písně zazněly naposledy ve filmu Rebelové režiséra Filipa Renče z roku 2001.
