Otto Lackovič zesnul v pondělí 4. února v jedné z pražských nemocnic, oznámila jeho rodina. V den pohřbu Gustava Heverleho tak odešel další z pamětníků Divadla ABC z doby, kdy ve druhé polovině 50. let stál v jeho čele Jan Werich.
Jeho profesní život "poznamenal" režisér Dušan Klein, který ho zaškatulkoval jako cikána. Klein se totiž v roce 1953 objevil ještě jako kluk s Lackovičem v optimistické filmové agitce režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián − a slíbil mu role.
"Při natáčení mi říkal, že půjde studovat filmovou režii a pak mě bude obsazovat do svých filmů. Napřed jsem hrál cikána v jeho filmu Radikální řez, pak ve snímku Kdo se bojí, utíká a i do třetice mi nabídl roli romského holiče Pišty," vzpomínal na to později Lackovič. Od Kleina se nechal inspirovat režisér František Filip a Lackoviče obsadil jako drůbežáře Fera do seriálu Chalupáři.
"Budu na něj vzpomínat nejen jako na herce, který hrál v několika mých filmech kupodivu cikánské postavy, ale i jako na druhého tátu, kterého mi dělal právě ve filmu Můj přítel Fabián," uvedl Klein. S Lackovičem naposledy mluvil před týdnem. Už před více než půl stoletím spolu navázali přátelský vztah.
Lackovič se narodil 5. dubna 1927 v Hlohovci (okres Trnava). Od roku 1945 prošel scénami v Nitře, Michalovcích, Prešově a v Žilině. Od roku 1955 působil v pražském Divadle satiry, přejmenovaném pak Werichem na Divadlo ABC, a v roce 1962 zůstal ve svazku Městská divadla pražská.
Jeho herectví vynikalo smyslem pro karikaturu a nadsázku. Od počátku 50. let spolupracoval s českým a slovenským filmem.
Otto Lackovič hrál i v seriálech Bylo nás pět (1994), Synové a dcery Jakuba skláře, Rodáci, 30 případů majora Zemana a ve filmech Nesmrtelná teta, Trhala fialky dynamitem, Sestřičky, Bumerang (1983). V devadesátých letech onemocněl jako silný kuřák rakovinou plic.
Jeho tvář zdobil mohutný knír. Málokdo však věděl o jizvě na jeho rameni. Byla po průstřelu z doby Slovenského národního povstání.
V posledních letech trávil Lackovič hodně času na chalupě v Českém ráji. Jen občas se objevoval v Divadle Skelet Pavla Trávníčka a pak i v pražském Divadle Na Jezerce, kde hostoval v komedii Kaviár nebo čočka − naposled v minulé sezoně.
"Dokud herec chodí, slyší a vidí, může hrát do devadesátky. A já hraji od svých osmnácti, takže nějakou praxi už mám," komentoval to kdysi.
Lackovič byl oceněn za své celoživotní mistrovství v dabingu, v sérii o Vinnetouovi daboval například svým typickým chraplavým hlasem padoucha Rollinse. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix.
