"Pan Vinklář podlehl dnes odpoledne těžké nemoci," potvrdil iDNES.cz Tomáš Staněk, mluvčí pražského Národního divadla.
"Já jsem si ho strašně považovala, krásně se nám spolu pracovalo. Objevili jsme i společný smysl pro humor a já ho měla moc ráda, protože to byl člověk posedlý divadlem," reagovala na smrt kolegy herečka Ljuba Skořepová, která se po boku Vinkláře objevila v úspěšných seriálech Náměstíčko, Náves a Příkopy.
NAPOSLEDY V DIVADLE
S Národním divadlem se Josef Vinklář rozloučil prací. Ještě 29. srpna dorazil do Stavovského divadla na čtenou zkoušku připravované hry Malá hudba moci od Pavla Kohouta. (FOTO: ND - Hana Smejkalová)
Josef Vinklář se dlouhodobě potýkal s rakovinou plic. Poprvé vážně onemocněl v polovině 90. let, kdy prodělal mozkovou příhodu.
Narodil se 14. listopadu 1930 v Podůlší na Jičínsku. Jako dítě působil v Dismanově dětském sboru. Jeho divadelní kariéru nastartoval záskok za nemocného herce v inscenaci Cirkus plechový tehdejšího Divadla Satiry.
Krátce poté dostal nabídku od Jana Wericha a stal se hercem jejich společného divadla s Jiřím Voskovcem. "Měli na mě velký vliv. Werich mi třeba jednou zakázal filmovat. Měl jsem hrát hlavní roli a on říkal: To si musíš rozhodnout, jestli chceš dělat v divadle, nebo filmovat. Voskovec mi to rozmluvil, Werich mi to zakázal. A já jsem mu za to dodnes vděčný," vzpomínal Vinklář.
Ještě než přestoupil do Realistického divadla, kde potom zůstal 33 sezon, odešel na dva roky do Pardubic. Nakonec začátkem osmdesátých let zakotvil v pražském Národním divadle.
Na jevišti byl Romeem, králem Learem i Švandou ze Strakonického dudáka, řadu rolí však ztvárnil i ve filmu a v televizi - ve snímcích Pod jezevčí skálou, Koncert na konci léta nebo Princezna se zlatou hvězdou a v seriálech Hříšní lidé města pražského, Sanitka či Nemocnice na kraji města.
"Nevadí mi, že si mě lidé spojují s doktorem Cvachem, protože ta role byla zajímavá a komplikovaná. Navíc mě zaujalo, že scenárista Dietl měl odvahu ukázat prstem na takového člověka - kripla, který jiným lidem otravuje život a brání jim v hezkém životě nebo práci a který četl úplně zbytečně knížky, protože z nich nikdy nic nepochopil," tvrdil herec o své nejslavnější postavě.
Hrál také ve druhé řadě Nemocnice a podepsal i smlouvu na právě natáčenou třetí sérii. Na začátek natáčení v Žatci ovšem nedorazil kvůli chemoterapiím. Scenáristka Lucie Konášová dala údajně jeho postavě v chystané řadě značný prostor. Česká televize se zatím nevyjádřila, jak bude situaci řešit.
Poslední dokončenou prací Vinkláře tak zůstane seriál Hraběnky, který nyní vysílá Česká televize. Ztvárnil v něm bývalého stranického kádra Sašu Machonina, který na sklonku svého života nachází radost, když dokáže udělat něco vlastníma rukama.
Spoustu rolí vytvořil i v rozhlasových adaptacích. Vydavatelství Radioservis nedávno vydal v ediční řadě Zlatý fond třeba dramatizaci slavného románu o vládcích starověkého Říma Já, Claudius, v níž Vinklář vystupuje po boku Viktora Preisse, Františka Němce, Jaroslavy Adamové.
Držitel Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu v roce 2000 vydal knihu vzpomínek Pokus o kus pravdy. Se svou první manželkou Janou Dítětovou má syna Jakuba, s další manželkou Ivankou Devátou, kterou si vzal hned dvakrát, se dočkal syna Adama.
Výběr z rolí Josefa VinklářeDivadlo: Strakonický dudák (1954), Romeo a Julie (1955), Idiot (1964), O myších a lidech (1965), Bratři Karamazovi (1967), Jan Hus (1968), Dva na koni, jeden na oslu (1971), Strakonický dudák (1983), Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1985), Věc Makropulos (1985), Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1986), Tartuffe (1988), Ze života hmyzu (1990), Ženitba (1994), Bloudění (1998), Obsluhoval jsem anglického krále (1998), Komik (2001), Lucerna (2001) |
