Zefffirelliho syn Luciano uvedl, že jeho otec skonal doma. „Chvíli trpěl, ale odešel klidně,“ řekl.
Mezi nejznámější režisérova díla patří filmová adaptace Shakespearovy klasiky Romeo a Julie z roku 1968. Snímek s Leonardem Whitingem a Olivií Hussey je považován za nejlepší filmové ztvárnění příběhu dvou milenců z města Verona. Zeffireli totiž jako první obsadil do titulních rolí skutečně mladé herce, čímž příběhu dodal na autenticitě.
Whitingovi bylo sedmnáct, Hussey před začátkem natáčení sotva patnáct let, takže si režisér musel od úřadů vyžádat speciální povolení, aby s herečkou mohl natáčet milostné vzplanutí obou hrdinů. Snímek si odnesl Oscara za kameru a kostýmy, nominován byl celkem čtyřikrát a to včetně kategorie nejlepší film a režie.
Zeffirelli těšil diváky po celém světě svou romantickou vizí a často extravagantními inscenacemi, vedle zmíněného snímku Romeo a Julie patří mezi jeho největší díla vícedílný výpravný film Ježíš Nazaretský či Zkrocení zlé ženy s Richardem Burtonem a Liz Taylorovou. S velkou pružností tvořil klasiku pro nejznámější opery na světě, od milánské La Scaly až po Metropolitní v New Yorku, a divadelní hry pro londýnské a italské scény.
„ A i když člověk už ví, co přijde, musí stále obdivovat scénické detaily, jež jsou přesně vsazeny do sebe jako kolečka do velkého stroje a tvoří sugestivní plátno. Ať už to je průhled do střešní mansardy, obklopené dalšími střechami a komíny, zaplněný pařížský bulvár s obchody a kavárnami, nebo ‚sněhem‘ pokrytá ulice,“ psala loni naše recenzentka po zhlédnutí Pucciniho Bohémy v Zeffireliho scéně a režii, kterou z Metropolitní opery přenášela naše kina.
Rodák z Florencie, který se původně jmenoval Gianfranco Corsi, přitom působil nejdříve jako herec. Postupně však po boku Luchina Viscontiho začal pracovat jako autor výpravy a asistent režie. Od roku 1950 pak sám režíroval divadelní hry a postupně došlo i na film.
Vedle filmování divadelní klasiky a náboženských témat se Zefffirelli v osmdesátých letech pokusil prorazit i na poli současných témat, jeho snímky Šampión a hlavně Nekonečná láska se však s velkým úspěchem nesetkaly. Italský režisér se tak vrátil ke klasice, začátkem devadesátých let zaujal třeba zpracováním Hamleta s mladým Melem Gibsonem v hlavní roli.
V letech 1994-2001 zasedal v Senátu italského parlamentu za Katánii a v roce 1999 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech převzal cenu za mimořádný přínos světovému filmu.
V roce 1996 natočil Franco Zeffirelli také adaptaci románu Jana Eyrová:
15. června 2019 |
