Karel Milota debutoval v roce 1962. Jeho prózy, povídky Noc zrcadel (1981) a Ďáblův dům (1994) a zejména pak nejznámější dílo - román Sud (1993), inspirované poetikou francouzského „nového románu“, se vyznačují neobvyklými formami vyprávění, které vede autorovo příznačné úsilí vystihnout mnohoznačnost lidského života.
Příběhy se rozvětvují a hrdinové bloudí po nejasné hranici mezi přítomností a minulostí, skutečností a snem a ze zdánlivě chaotické změti děje vystupuje posléze jediná jistota - smrt.
Rovněž ve své básnické tvorbě - reprezentované sbírkami Antilogie aneb Protislov (1995) a Gregor (1999) -, která náleží k linii experimentální poezie, nazírá autor skutečnost se snahou narušit ustálené představy a vybízí čtenáře k utváření nové, svébytné jednoty textu.
Karel Milota přispíval do Literárních novin, Plamene, Sešitů pro mladou literaturu, Orientace, Tváře, Dialogu, Kritického sborníku, Proglasu a Nových knih a za své dílo byl roku 1997 poctěn Cenou Jaroslava Seiferta.
- pátek 3. května 2002