Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel analytik významů Vladimír Macura

aktualizováno 
Praha - Osud jako by chtěl české literatuře potvrdit slova slavného verše T S. Eliota, že duben je ten nejstrašnější měsíc: po básnících Ivanu Divišovi a Karlu Křepelkovi, kteří odešli na věčnost v minulých dnech, zemřel v sobotu 17. dubna odpoledne literární vědec a historik, také však prozaik a překladatel Vladimír Macura. Bylo mu třiapadesát let, podlehl vleklé a těžké chorobě.
České písemnictví ztratilo osobnost mediálně nenápadnou, jinak ovšem velmi cennou, která v sobě pojila vědeckou akribii a tvůrčí, uměleckou invenci.
Macura se narodil 7. listopadu 1945 v Ostravě. Studia češtiny a angličtiny absolvoval v roce 1968 na Filozofické fakultě UK. Po vojně nastoupil do akademického Ústavu pro českou literaturu, kde pracoval až do své smrti: nejprve jako odborný a vědecký pracovník, v letech 1990-1992 jako zástupce ředitele a od ledna 1993 seděl v ředitelském křesle. Měl ovšem daleko k prototypu funkcionáře i k prototypu kabinetního učence, který je zavile ponořen do své specializace.
Od 60. let Macura publikoval recenze, studie a další texty v novinách a časopisech. Projevit knižně se mohl až v roce 1983. Byl to hned dvojí a pozoruhodný nástup: jednak mu vyšel soubor ironických milostných povídek Něžnými drápky (patřil vůbec k tomu nejlepšímu, co Mladá fronta ve své edici debutů Omega přinesla), jednak publikoval studii Znamení rodu, která se vymykala tehdejší zpustlé literárněvědné produkci. Autor na dobové literatuře a dalších dokumentech analyzoval kulturu národního obrození jako systém znaků, které vytvářejí svět iluzí a mystifikací a tím svědčí o své době, o inklinaci k mýtům. Tato metodologická východiska použil i při pohledech na českou poválečnou kulturu v souborech textů Šťastný věk (1992) a Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony (1993); posledním knižním plodem této metody byl svazek studií Český sen (1998), v němž se Macura částečně vrátil do "svého" 19. století. Nepočítáme-li román z normalizace a o normalizaci Občan Monte Christo (mohl vyjít až v roce 1993 a zůstal poněkud nedoceněn, ve stínu kypivého porevolučního dění), Macura se usadil v minulém věku i beletristicky. Do 19. století situoval svoji historickou tetralogii Ten, který bude. V roce 1992 ji odstartovala novela o zrodu udavače Informátor, dva roky na to následoval příběh o J. V. Fričovi Komandant. Za hlavní hrdiny předloňského románu Guvernantka zvolil básníka F. L. Čelakovského a jeho ženu Antonii Rajskou. Během několika týdnů nakladatelství Hynek vydá v jednom svazku tyto prózy plus závěrečnou, dosud nepublikovanou část tetralogie - román Medikus. Macura-beletrista v sobě nezapřel Macuru-učence; fikci spékal s realitou, rozkoš z vyprávění uplatňoval na konkrétních historických figurách a v některých momentech došlo ke šťastnému, intelektuálně a literárně jiskřivému otevírání nových souvislostí nejen literárních. Autor upozorňoval: "Odstup od látky mi umožňuje vypovědět věci velmi osobní, o nichž bych sám za sebe mluvit nedokázal." Román Guvernantka a svazek Český sen také Macurovi loni vynesly Státní cenu za literaturu. "Zjišťuji, že to, co mi zní v uších, asi již není stříbrný vítr, když jsem byl pojat do kategorie tvůrců, jimž se udělují státní, životní ceny," reagoval na poctu s ironií sobě vlastní.
Macura vynikal pílí. Vedle již řečeného například překládal z estonštiny: přiblížil nám nejedno výborné dílo tamějšího písemnictví (např. prózy Arva Valtona), čímž do obrazu tzv. sovětské literatury vnášel znepokojivě ironický a evropský tón, dosti odlišný od převažujícího dušezpytného a "oblomovského" ducha ruského sovětského psaní. Estonci na Macuru nezapomněli - minulý týden mu udělili státní vyznamenání za zprostředkování estonské kultury. Spolu s Miroslavem Červenkou, Jaroslavem Medem a Zdeňkem Pešatem napsal Slovník básnických knih (1990). Vedl odborné týmy - například dvoudílného Slovníku světových literárních děl (Odeon, 1988); v poslední době šéfoval skupině, která připravuje Dějiny české literatury po roce 1945.
Mezi těmi literárními vědci a historiky, kteří za normalizace působili v oficiálních strukturách, Vladimír Macura patřil k těm nejslušnějším. Je třeba to zdůraznit: zemřel nejen pozoruhodný tvůrce, ale i dobrý, kvalitní člověk.
Autor:



Nejčtenější

Vyslýchali mě jako fašistku, říká autorka scénáře o střetu s muslimy

Z filmu Pírko

Za scénář filmu Jako v ráji dostala Lucia Klein Svoboda jednu z vítězných cen loňské soutěže Filmové nadace. Má už i...

RECENZE: Věčně tvá nevěrná následuje normu, že co český film, to ostuda

Z filmu Věčně tvá nevěrná

Novinka kin s názvem Věčně tvá nevěrná dokonale naplňuje zvyklost, že tuzemské romantické komedie jsou špatné, dojemně...



RECENZE: Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné

Ze seriálu Inspektor Max

Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře...

Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

Další z rubriky

GLOSA: Knižní čtvrtek zase zvolnil. Do Vánoc je ještě daleko

Velký knižní čtvrtek (jaro 2018)

Velký knižní čtvrtek je zpět. Tentokrát sází na silné příběhy, jenom mu bohužel chybí to jedno velké, nejlépe české...

České cesty do sovětské utopie byly vydlážděné nadšením a slepotou

Julius Fučík

Starší generace si kdysi slavné verše vybaví: „Dost slov a rajských tónů/pojď navštívit ten kraj/jen v zemi milionů/je...

RECENZE: Mladá evropská literatura našla svůj hlas. Jmenuje se Édouard Louis

Spisovatel Édouard Louis

Umění je jeden z nejlepších způsobů, jak se vyrovnat s minulostí. Své o tom věděl Hemingway, Kafka a nyní na vlastní...

Najdete na iDNES.cz