"Corso byl dítě ulice a bylo to poznat z jeho vystupování. S nikým se moc nemazal a když jste mu nepadli do noty, dokázal být pořádně nepříjemný," líčí jedinečné setkání s Corsem na newyorské konferenci o Jacku Kerouakovi v roce 1995 hudební publicista a překladatel Josef Rauvolf a pokračuje historkou: "Odrecitoval několik Kerouakových básní a uvedl na pravou míru nařčení, které mu Kerouac adresoval ve své knize Podzemníci. (Corso tam vystupuje pod jménem Yuri Gregorovic - pozn. red.) 'Jack o mně napsal, že jsem ho podrazil a vyspal se s jeho holkou. Tak to ale nebylo: předně jsme tehdy nebyli žádní velcí kamarádi, takže to žádný podraz nebyl. A kromě toho, Jack se pro změnu vyspal s řadou mých holek.' Corso se odmlčel a podíval se do sálu. 'A jak se tak koukám kolem, řada z nich tu dneska večer sedí.' Odpovědí mu byl rozpačitý smích."
Corsa se později Rauvolf a filmař Petr Slavík snažili získat pro svůj televizní dokument o beatnicích. "Corso nám ve filmu bohužel chybí, věčně se před námi schovával a utíkal," vypráví Slavík. "Po celé dva týdny našeho pobytu v New Yorku to bylo stejné: každý den jsme volali, většinou nebral telefony, byl prý pořád na drogách. Když jsme se konečně dovolali a domluvili si s ním schůzku, nepřišel na ni. Už nechtěl s nikým komunikovat." Corso byl vskutku dítě ulice, respektive "štamgast" sociálních ústavů.
Když se v březnu roku 1930 narodil, jeho matce bylo šestnáct a otec nebyl o mnoho starší. Když mu byl jeden rok, matka se odstěhovala do Itálie. Jeho dospívání obnášelo útěky z domova, krádeže, soudy. Ve vězeňské knihovně coby šestnáctiletý objevil svou příští celoživotní literární lásku, anglického romantického básníka Shelleyho a s ním i poezii jako takovou - jeho první verše spadají právě do této doby. Životní i umělecké souputníky Corso potkal později: v baru se v roce 1950 seznámil s Allenem Ginsbergem a ten ho zase uvedl k Williamu Burroughsovi a Jacku Kerouakovi.
Posledně jmenovaný vzpomínal: "Gregory byl tuhý chlapík z Východní čtvrti, který se zjevil jako anděl nad vrcholky střech a zpíval italské písně stejně sladce jako Caruso a Sinatra, jenže ve slovech." Svou první sbírku Corso vydal v roce 1955. Skutečnou proslulost mu získala poéma o jaderné energii Bomba, jež měla tvar atomového hřibu. Corsův konečný literární účet čítá přes deset sbírek poezie, dva svazky her či prózu American Express (česky ji vydala Votobia).
Spojoval nespojitelné a svou "dekonstrukcí" tradičních institucí, jako je manželství, inspiroval americké feministky. Ginsberg jej označil za největšího básníka USA: "Corso je velký chrlič slov, což je první nesporná známka básníka, je vědecký mistr šílených, zalykavých dávek jazyka." Za Corsovu nejjemnější báseň američtí kritici považují elegii za zemřelého Jacka Kerouaka.
Český překladatel a básník Jan Zábrana, jenž z umělcovy poezie připravil výbor Mokré moře (dvakrát jej vydal Odeon, 1964 a 1988) viděl Corsovu jedinečnost v absolutní věrnosti poezii, za niž je básník ochoten zaplatit třeba životem. Což Corso s jistou literární licencí formuloval například těmito slovy: "Peklo může být i dobré místo - to, že je, dokazuje, že někde musí existovat i nebe, protiklad. A co je nebe? Poezie."
 Básník Gregory Corso. |
