Chcete se k celé záležitosti vyjádřit?
Tohle nebudu komentovat.
V době, kdy se rozhodovalo o novém vedení Národního divadla, jste vystupoval proti tomu, aby ředitele jmenovala jedna osoba. Teď jste v situaci, kdy vy sám jste byl vybrán a jmenován jedním člověkem, konkrétně ministrem kultury, nikoli komisí. Co tomu říkáte?
Ze jmenování mám samozřejmě radost. Na druhé straně si stejně myslím, že by mělo jít o kolektivní rozhodnutí. To by mne potěšilo víc.
Na svém dosavadním působišti v brněnském Národním divadle jste nedávno inicioval poměrně rozsáhlou reorganizaci uměleckých souborů. Není škoda právě teď odejít?
S mým odchodem - doufám - nic neskončí. Pracuje se na tom dál. Chci vytvořit takové podmínky, aby můj nástupce mohl v těchto záměrech pokračovat.
Co považujete na dosavadním uměleckém profilu Státní opery Praha za pozitivní - a co naopak chcete změnit?
Za přínosné považuji to, že soubor se ubíral směrem k modernímu hudebnímu divadlu a že dosavadní vedení se nebálo riskovat experimenty. V tomto trendu chci pokračovat. Ale současně bych chtěl věnovat větší pozornost klasickému repertoáru, renovovat stávající inscenace. Nesmíme zapomínat, že budou takovéto divadlo vždy živit. Je také nutné věnovat větší pozornost hudební složce, výběru dirigentů.
V jakém slova smyslu?
Třeba aby se dirigenti v jedné inscenaci příliš často nestřídali. Orchestr se musí stabilizovat - a tomu pomůže soustavná práce s jedním dirigentem.
Jak chcete zlepšit pěveckou úroveň?
Musíme hledat schopné interprety. Chci dát šanci mladým, a nejen zpěvákům, ale i režisérům.
Experimentální projekty, které chválíte, nemívaly dobrou návštěvnost.
Samozřejmě, ale proto se ještě od nich nesmí ustupovat. Divácký tlak bude vždy velký, avšak kdybychom mu podlehli, dostali bychom se zpátky.
Můžete prozradit dramaturgický plán?
Nejbližší sezona je daná, nehodlám na ní nic měnit. Výhledový plán zveřejním později.
Jak si představujete působení baletu?
Vycházím z toho, že jeviště Státní opery je v Praze jediné skutečně vhodné pro balet, a chci divadlo tomuto žánru více otevřít. Spolupráci nabídnu Vlastimilu Harapesovi, kterého chci pověřit vedením baletního souboru.
Operu hodláte vést sám, anebo zůstanete ředitelem-manažerem a budete kromě baletního šéfa jmenovat také uměleckého šéfa operního souboru?
Perspektivně hodlám tuto funkci ustanovit a obsadit ji.
Máte představu o ekonomické situaci divadla?
Seznámil jsem se s ní jen letmo. Napřed musím provést důkladnou analýzu, pak se vyjádřím. Nechte mi oněch tradičních sto dnů.
Státní opera Praha: Měnili se lidé i jména
Dnešní budova Státní opery Praha byla zbudována v osmdesátých letech devatenáctého století Německým divadelním spolkem pro činnost Nového německého divadla.
To mělo být protiváhou Národního divadla. Nové německé divadlo bylo spojeno mimo jiné se jménem šéfa opery, dirigenta Alexandera Zemlinského, jehož skladatelský odkaz je v současnosti ve světě znovu objevován. V letech 1939 až 1945 pak divadlo působilo pod názvem Deutsches Theater. Po druhé světové válce byla budova - řečeno slovy knihy Kronika opery - uvolněna pro český soubor. V letech 1945 až 1948 následovalo krátké, avšak umělecky působivé období Velké opery 5. května. Tuto éru zahájila v září 1945 premiéra Smetanových Braniborů v Čechách; divadlo tehdy formovali takoví tvůrci jako režisér Václav Kašlík nebo scénograf Josef Svoboda.
Perspektivu dvou různorodých operních ansámblů se samostatnou dramaturgií, které by působily v hlavním městě, rozbilo úřední nařízení, jímž byla Opera 5. května sloučena s Národním divadlem. Od té doby nesla budova Smetanovo jméno. Pokusy o obnovení původního stavu neměly za komunistického režimu šanci na úspěch a mohly se uskutečnit až po roce 1989.
Samostatná Státní opera Praha byla zřízena rozhodnutím tehdejšího českého ministra kultury Milana Uhdeho 1. dubna 1991. Prvním ředitelem se stal režisér Karel Drgáč. Toho vystřídala pěvkyně Eva Randová, která divadlo vedla do roku 1998. Od té doby stojí v čele divadla architekt a scénograf, spoluzakladatel Opery Mozart Daniel Dvořák společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Jiřím Nekvasilem. Tento tým se zaměřil převážně na neznámé opusy a světové premiéry nových děl.
Tohle nebudu komentovat.
V době, kdy se rozhodovalo o novém vedení Národního divadla, jste vystupoval proti tomu, aby ředitele jmenovala jedna osoba. Teď jste v situaci, kdy vy sám jste byl vybrán a jmenován jedním člověkem, konkrétně ministrem kultury, nikoli komisí. Co tomu říkáte?
Ze jmenování mám samozřejmě radost. Na druhé straně si stejně myslím, že by mělo jít o kolektivní rozhodnutí. To by mne potěšilo víc.
Na svém dosavadním působišti v brněnském Národním divadle jste nedávno inicioval poměrně rozsáhlou reorganizaci uměleckých souborů. Není škoda právě teď odejít?
S mým odchodem - doufám - nic neskončí. Pracuje se na tom dál. Chci vytvořit takové podmínky, aby můj nástupce mohl v těchto záměrech pokračovat.
Co považujete na dosavadním uměleckém profilu Státní opery Praha za pozitivní - a co naopak chcete změnit?
Za přínosné považuji to, že soubor se ubíral směrem k modernímu hudebnímu divadlu a že dosavadní vedení se nebálo riskovat experimenty. V tomto trendu chci pokračovat. Ale současně bych chtěl věnovat větší pozornost klasickému repertoáru, renovovat stávající inscenace. Nesmíme zapomínat, že budou takovéto divadlo vždy živit. Je také nutné věnovat větší pozornost hudební složce, výběru dirigentů.
V jakém slova smyslu?
Třeba aby se dirigenti v jedné inscenaci příliš často nestřídali. Orchestr se musí stabilizovat - a tomu pomůže soustavná práce s jedním dirigentem.
Jak chcete zlepšit pěveckou úroveň?
Musíme hledat schopné interprety. Chci dát šanci mladým, a nejen zpěvákům, ale i režisérům.
Experimentální projekty, které chválíte, nemívaly dobrou návštěvnost.
Samozřejmě, ale proto se ještě od nich nesmí ustupovat. Divácký tlak bude vždy velký, avšak kdybychom mu podlehli, dostali bychom se zpátky.
Můžete prozradit dramaturgický plán?
Nejbližší sezona je daná, nehodlám na ní nic měnit. Výhledový plán zveřejním později.
Jak si představujete působení baletu?
Vycházím z toho, že jeviště Státní opery je v Praze jediné skutečně vhodné pro balet, a chci divadlo tomuto žánru více otevřít. Spolupráci nabídnu Vlastimilu Harapesovi, kterého chci pověřit vedením baletního souboru.
Operu hodláte vést sám, anebo zůstanete ředitelem-manažerem a budete kromě baletního šéfa jmenovat také uměleckého šéfa operního souboru?
Perspektivně hodlám tuto funkci ustanovit a obsadit ji.
Máte představu o ekonomické situaci divadla?
Seznámil jsem se s ní jen letmo. Napřed musím provést důkladnou analýzu, pak se vyjádřím. Nechte mi oněch tradičních sto dnů.
|
MOJMÍR WEIMANN |
| Nový šéf Státní opery Praha se narodil v roce 1943 v Třebíči. V 60. letech působil jako dramaturg ve Státním divadle v Ostravě, později jako režisér v pražském Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Semafor. Na konci 80. let se stal ředitelem ostravského Divadla Petra Bezruče. V 90. letech odešel do Plzně, kde vedl Divadlo J. K. Tyla. V říjnu 1995 vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele Národního divadla v Brně. |
Státní opera Praha: Měnili se lidé i jména
Dnešní budova Státní opery Praha byla zbudována v osmdesátých letech devatenáctého století Německým divadelním spolkem pro činnost Nového německého divadla.
To mělo být protiváhou Národního divadla. Nové německé divadlo bylo spojeno mimo jiné se jménem šéfa opery, dirigenta Alexandera Zemlinského, jehož skladatelský odkaz je v současnosti ve světě znovu objevován. V letech 1939 až 1945 pak divadlo působilo pod názvem Deutsches Theater. Po druhé světové válce byla budova - řečeno slovy knihy Kronika opery - uvolněna pro český soubor. V letech 1945 až 1948 následovalo krátké, avšak umělecky působivé období Velké opery 5. května. Tuto éru zahájila v září 1945 premiéra Smetanových Braniborů v Čechách; divadlo tehdy formovali takoví tvůrci jako režisér Václav Kašlík nebo scénograf Josef Svoboda.
Perspektivu dvou různorodých operních ansámblů se samostatnou dramaturgií, které by působily v hlavním městě, rozbilo úřední nařízení, jímž byla Opera 5. května sloučena s Národním divadlem. Od té doby nesla budova Smetanovo jméno. Pokusy o obnovení původního stavu neměly za komunistického režimu šanci na úspěch a mohly se uskutečnit až po roce 1989.
Samostatná Státní opera Praha byla zřízena rozhodnutím tehdejšího českého ministra kultury Milana Uhdeho 1. dubna 1991. Prvním ředitelem se stal režisér Karel Drgáč. Toho vystřídala pěvkyně Eva Randová, která divadlo vedla do roku 1998. Od té doby stojí v čele divadla architekt a scénograf, spoluzakladatel Opery Mozart Daniel Dvořák společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Jiřím Nekvasilem. Tento tým se zaměřil převážně na neznámé opusy a světové premiéry nových děl.
 Mojmír Weimann rezignoval ve čtvrtek na post šéfa Státní opery Praha. |
