Dva měsíce předtím, než se akademický senát filmové fakulty pokusil Zdeňka Holého odvolat z postu děkana, pozvali jej pořadatelé 53. karlovarského festivalu do hlavní poroty. Po zahájení jej dnes čekají první projekce.
Uvidíte dva soutěžní filmy denně, je to únosné?
Dokonce pohodlné. Na festivalech jsem zvládal i pět šest filmů za den. Sice už jsem zestárl, ale dva denně je množství, které se dá dobře vyhodnotit.
Takže půjdete i na jiné snímky?
Nepůjdu. Nedej bůh bych padl na skvělý film podobný některému ze soutěže a začal bych srovnávat.
Dokázal byste v porotě neudělit hlavní cenu?
Tu odvahu bych neměl.
Na jedné přehlídce FAMU jsme to v porotě udělali. Zlobili se.
Jenže to byly studentské práce a škola má vychovávat, tomu rozumím, kdežto na festivalu kategorie A máme jiný úkol. Byl jsem v řadě porot, ale vždy jsme našli vítěze.
Proč se diváci oceněných filmů bojí, festivalových i oscarových?
Mohou si myslet, že jsou komplikované, určené pro elitu.
Není pokrytecké, když u porot vyhrává jinakost, experiment?
Proč myslíte?
Václav Vorlíček vyprávěl, jak ve festivalové porotě dali cenu filmu tak odlišnému, že mu nikdo nerozuměl, a pak se ukázalo, že promítač jen zpřeházel díly.
Poroty mají za povinnost hledat nové směry, ale zároveň musí být soudné. Navíc novost není jediné kritérium, tím může být téma, způsob vyprávění...
Jakým kritériem se řídíte vy?
Já jsem cinefil, takže dokážu ocenit vlastně cokoli, od skvělých hollywoodských snímků až po superart. Všechno, co má estetickou kvalitu.
Můžete dát příklad?
Miluju Paula Verhoevena. A jeho Černá kniha je pro mě jeden z nejlepších filmů o tom, jak dějiny každého semelou a nikdo z nich nevyjde bez poskvrny. Což dokážete sdělit jen v dobrodružném žánru, tedy vlastně konvenčním způsobem.
Znáte film, kdy nastalo souznění porot, kritiky a publika? Mně se vybaví Amélie z Montmartru.
To je opravdu hodně vzácné. Napadá mě ještě Šulíkova Záhrada.
Zjišťujete si podrobnosti o soutěžních dílech a lidech v porotě?
Ano. Stejně člověk už některá jména zná, je tedy lepší si doplnit to ostatní, než se tvářit naprosto nepolíbeně. Při rozhodování dávám debatě přednost před hlasováním, ale nejprve se musí výběr zúžit.
Post porotce obnáší ještě jednu věc, mlčenlivost. Zvládnete to?
Sice jsem hodně povídavý a člověka to svádí, ale když musím, mlčím.
Mlčel jste i v době, kdy se vás akademický senát FAMU snažil odvolat a řada šéfů kateder i známých filmařů stála za vámi.
Kdyby mě rektor AMU odvolal, mluvil bych.
Jenže vás neodvolal, za což senát hrozí právními kroky. Můžete laikům vyložit, oč vlastně šlo ve sporu, který se zjednodušeně vykládá jako svár teorie a praxe?
Když jsem přišel na školu, jedna její část si mohla myslet, že jsem jako vystudovaný teoretik s jistým vkusem jejich člověk, ale já poznal i praxi, a hlavně jsem nepřišel prosazovat svůj vkus. FAMU není škola pro jeden směr, ale pro všechny. A úlohou děkana je to reprezentovat.
Senát vám vytýkal nedemokratické metody. Jak se proti tak obecným tvrzením dá bránit?
Nedá. Chtěl jsem školu jen vyvážit, někteří mysleli, že chci zvrátit běh dějin z minulých let. Za mého příchodu se slovo řemeslo nemohlo jen tak vyslovit, když se teď jako forma protestu objevilo heslo řemeslo i umění, podepsal bych to. Jsme tam, kde jsem chtěl, dokonce bych řekl řemeslo pro umění.
Patří sem změny katedry režie?
Ano. Inicioval jsem spolupráci s katedrou scenáristiky, do výuky přibyla scénografie, šéf katedry Bohdan Sláma zavedl tři nová cvičení. Od příštího roku přibude filmové herectví, kdy se výsledky práce režisérů s herci budou hned promítat na plátno. A obnoví se ateliérové cvičení – chybělo deset let.
Co bude dál? Uklidní se situace?
Samozřejmě bych si to přál, ale nezáleží jen na mně. Stále věřím, že obě strany najdou společnou řeč.
Zatím to na smír nevypadá, prý se na FAMU objevil krvavý nápis „dean’s blood“. Je to pravda?
Spíš tam někdo vylil rudou barvu a pak přibyl nápis, ale je to pravda.
Zavolal jste policii?
Ne, zavolal jsem úklidovou firmu a nechal to za dva a půl tisíce korun umýt. Nemá smysl situaci hrotit.
Režisér Radim Špaček žertoval, ať vás odvolají, abyste měl čas na váš společný film Lesní vrah.
To je fakt, sice jsem řekl už v děkanském projevu, že se tvorby nechci vzdát, ale fakultní události mě dost zaměstnaly. Projekt je připravený, za kamerou bude Oleg Mutu, který snímal 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, střihat bude střihač Idy Jaroslaw Kaminski, teď vybíráme herce a příští rok bychom měli točit.
Vystavíte pak hotový film festivalové porotě?
Rozhodně.
