Doslovné překlady a ledabylé úpravy totiž ovlivňují mluvený jazyk, místo aby tomu bylo naopak: hovorová řeč se tak začíná hemžit výrazy přejatými hlavně z angličtiny. Už se nemilujeme, nýbrž "máme sex", nežijeme v pohodě, ale "jsme v oukeji", ba dokonce nás nezaskočí, když si hrdinové vymění "technický polibek". Jde snad o speciální pojem z učebnice erotiky? "Vůbec ne," vysvětluje Eva Štorková, profesionální úpravkyně dabingu, která sleduje nejčastější prohřešky v oboru. "Originál měl na mysli to, čemu my říkáme formální polibek."
Zločiny a poklesky českého dabingu někdy bezděčně pobaví - třeba když v jednom zcela vážném filmu slepý hrdina prohlásil: "Rád vás vidím." Ale že se dotyčný film ucházel o Cenu Františka Filipovského za nejlepší dabing, to už porotu moc nerozesmálo. Divák si sice pod pojmem dabing vybaví hercův hlas, nicméně základem téhle profese, stejně jako při tvorbě původního filmu, zůstává literární stránka. "A právě v té bývají stále největší slabiny," míní režisér Elmar Klos.
Překladatelka a autorka úprav Eva Štorková si vyžádala textové podklady nominovaných snímků na Filipovského cenu od všech tří televizí - dodaly je jen Prima a Česká televize - a začetla se do nich. Výsledek? "Překladům vládne doslovnost, která někdy působí až jako karikatura." Například se otrocky převádějí věty jako "nemáme žádnou paniku", všechno je "fajn" nebo "vzrušující", kdeco "milujeme" a s hrdiny vykřikujeme: "Ó ne. Ó vážně? Ó ano."
Na druhé straně, říká Štorková, někdy až příliš volně nahrazujeme třeba americké reálie jejich zdejšími ekvivalenty. "Naroubujeme do zahraničního filmu Křemílka a Vochomůrku, ve snímku Big Lebowski se v titulcích objevili advokáti Sokol a Teryngel." Autor právě těchto titulků Petr Sitár se brání: "Myslím, že to byla správná volba, původní jména slavných amerických právníků českému divákovi nic neřeknou." Překladatel Pavel Dominik by prý dotyčný případ "opsal" ještě jinak - bez konkrétních jmen, která za pár let zmizí z povědomí.
Výrobci dabingu se kritice za "nečes-ké" výrazy často brání argumentem, že čeština, v projevu prý o třetinu "delší" než angličtina, omezuje. Zdena Psůtková, jež se za třicet let v dabingu podepsala pod tři sta filmů, nesouhlasí. "Čeština vždy dává bohaté možnosti volby, i pod tlakem času; pokud je nevyužíváme a radši přejímáme neústrojné výrazy - pak je to zbytečné a je to lenost!"
Musíme se "vejít" do počtu slabik originálu, hájí se jedni. Druzí jim oponují. "Nepřekládáme přece slabiky, ale ani slova, nýbrž celé situace a dramatické funkce," míní Jiří Josek, "navíc vždy záleží na typu filmu a míře jeho stylizace."
Třeba v seriálu Simpsonovi, který "probíral" se svými studenty na filozofické fakultě, klidně snese věčné "oukej" a teenagerovské výkřiky "vau!". Joskův posluchač Jan Vrbata se k ocenění Simpsonových připojuje: "Tam se překlad a následná úprava téměř neliší," říká. "Ale u některých filmů jde úprava vyloženě proti překladu, jindy zase proti duchu originálu a nad některými díly jsme se ptali, zda měl překladatel vůbec film k dispozici?" Stane se totiž, že překlad pojme film vážně, a až úpravce zjistí, že jde o parodii - jenže překladateli to "vtipné nepřišlo".
Když se o jazyk dabingu vedou spory, proč se neuchýlit k titulkům? "Sebelepší titulky nenahradí literární část filmu, tedy scénář," míní režisér Kratochvíl.
A když debata odborníků vrcholí, ozve se hlas nenápadné dámy, která nechce říci jméno: "Celý život pracuji s jazyky, mé děti umějí osm řečí. Domů jsem se teď vrátila po třiceti letech a mrzí mě, že do češtiny vstupují cizí slova. Ale stejně tak mě mrzí, že cizí slova komolíte."
Zločiny a poklesky českého dabingu někdy bezděčně pobaví - třeba když v jednom zcela vážném filmu slepý hrdina prohlásil: "Rád vás vidím." Ale že se dotyčný film ucházel o Cenu Františka Filipovského za nejlepší dabing, to už porotu moc nerozesmálo. Divák si sice pod pojmem dabing vybaví hercův hlas, nicméně základem téhle profese, stejně jako při tvorbě původního filmu, zůstává literární stránka. "A právě v té bývají stále největší slabiny," míní režisér Elmar Klos.
Překladatelka a autorka úprav Eva Štorková si vyžádala textové podklady nominovaných snímků na Filipovského cenu od všech tří televizí - dodaly je jen Prima a Česká televize - a začetla se do nich. Výsledek? "Překladům vládne doslovnost, která někdy působí až jako karikatura." Například se otrocky převádějí věty jako "nemáme žádnou paniku", všechno je "fajn" nebo "vzrušující", kdeco "milujeme" a s hrdiny vykřikujeme: "Ó ne. Ó vážně? Ó ano."
Na druhé straně, říká Štorková, někdy až příliš volně nahrazujeme třeba americké reálie jejich zdejšími ekvivalenty. "Naroubujeme do zahraničního filmu Křemílka a Vochomůrku, ve snímku Big Lebowski se v titulcích objevili advokáti Sokol a Teryngel." Autor právě těchto titulků Petr Sitár se brání: "Myslím, že to byla správná volba, původní jména slavných amerických právníků českému divákovi nic neřeknou." Překladatel Pavel Dominik by prý dotyčný případ "opsal" ještě jinak - bez konkrétních jmen, která za pár let zmizí z povědomí.
Výrobci dabingu se kritice za "nečes-ké" výrazy často brání argumentem, že čeština, v projevu prý o třetinu "delší" než angličtina, omezuje. Zdena Psůtková, jež se za třicet let v dabingu podepsala pod tři sta filmů, nesouhlasí. "Čeština vždy dává bohaté možnosti volby, i pod tlakem času; pokud je nevyužíváme a radši přejímáme neústrojné výrazy - pak je to zbytečné a je to lenost!"
Musíme se "vejít" do počtu slabik originálu, hájí se jedni. Druzí jim oponují. "Nepřekládáme přece slabiky, ale ani slova, nýbrž celé situace a dramatické funkce," míní Jiří Josek, "navíc vždy záleží na typu filmu a míře jeho stylizace."
Třeba v seriálu Simpsonovi, který "probíral" se svými studenty na filozofické fakultě, klidně snese věčné "oukej" a teenagerovské výkřiky "vau!". Joskův posluchač Jan Vrbata se k ocenění Simpsonových připojuje: "Tam se překlad a následná úprava téměř neliší," říká. "Ale u některých filmů jde úprava vyloženě proti překladu, jindy zase proti duchu originálu a nad některými díly jsme se ptali, zda měl překladatel vůbec film k dispozici?" Stane se totiž, že překlad pojme film vážně, a až úpravce zjistí, že jde o parodii - jenže překladateli to "vtipné nepřišlo".
Když se o jazyk dabingu vedou spory, proč se neuchýlit k titulkům? "Sebelepší titulky nenahradí literární část filmu, tedy scénář," míní režisér Kratochvíl.
A když debata odborníků vrcholí, ozve se hlas nenápadné dámy, která nechce říci jméno: "Celý život pracuji s jazyky, mé děti umějí osm řečí. Domů jsem se teď vrátila po třiceti letech a mrzí mě, že do češtiny vstupují cizí slova. Ale stejně tak mě mrzí, že cizí slova komolíte."
