Snažil jsem se přepočítat množství festivalových projekcí na počet diváků, abych došel k podobně jasným závěrům, ale nepodařilo se mi to. A u uměleckých zážitků už to prý nejde kvantifikovat vůbec. Posbírám tedy alespoň drobné střípky.
Cennosti
Přestože jsou všechny ceny už rozdány, navrhoval bych ještě jednu - pro nejvíce diskriminovaný film. Dva festivalové tituly se odpromítaly pouze jedenkrát. Scorseseho záznam koncertu Rolling Stones Shine a Light, který ovšem jde do distribuce, a norský snímek O'Horten. Proč se to stalo právě režiséru Bentu Hamerovi, když právě festival přivedl do našich kin jeho Povídky z kuchyně a Faktótum, a on sám zde před dvěma roky porotcoval? Jeho snímek s nezaměnitelným humorem vypráví příběh strojvůdce odcházejícího do důchodu. Doporučuji udělit mnou navrhovanou cenu a pak film zakoupit z peněz ušetřených důchodovou reformou, abychom se s ní lépe smiřovali.
Hlasitosti
Stan kapitána Morgana se stal oficiálním pojmem. Mimo jiné se zde letos konalo šest moderovaných setkání Master Classes s několika zahraničními hosty. Přesto jsem se jich nezúčastnil. Nevěřil jsem tomu, že hudba, která odtud ohlušovala celé údolí, při jejich promluvách přestane dunět. Naopak jsem zřetelně zaslechl a na vlastní kůži se i přesvědčil, že samovolně došlo k přesunutí setkávacího centra. Ke skutečně festivalovému lidu měl nejblíže Aeroport club, dočasně umístěný po dobu festivalu na Divadelní náměstí. I zde časem přišli na to, že když neřve hudba, lidé mají sklon si povídat a málo konzumují. Budiž jim odpuštěno, neboť uvedou do kin přinejmenším tři cizí snímky. Potměšilosti. Kdyby jen Arturo Ripstein, osobně vedoucí jednu z Mistrovských lekcí, věděl, jak si koleduje. V roce 1993 si dovolil do své Královny noci situované do Mexika za 2. světové války vyslat jako zástupce Evropy postavu pojmenovanou Klaus. Zarážejícím faktem je, že šlo o komunistu, který se navíc v hostitelské zemi podílel na stávce učitelů.
Nezapomenutelnosti
Podivuhodných setkání i s těmi na filmovém plátně se uskutečnilo nespočetně. Bulharská tragikomedie Svět je velký a záchrana kyne odevšad s Miki Manojlovicem v roli svérázného strýčka nás tak dojemně dokázala provést historií i současností jedné ze socialistických zemí. Životabudič, připomínající nejen dobu, kdy Fidel Castro cukrem oslazoval život socialistického tábora, ale i zdánlivě nepochopitelné poměry v utečeneckém táboře a estébáckou všemocnost. Kdo myslíte, že je na současném bilboardu slibujícím světlou budoucnost (Bulharska)?
Závěrečnosti
Těch 38 českých i zahraničních z celkem 235 na festivalu uvedených filmů, které se dostanou i k pofestivalovým divákům, je pouze miniaturní ukázkou toho, jakou zprávu o stavu současné kinematografie podal letošní karlovarský festival. I když je možné, že cesta povede i tak, jak naznačil americký nezávislý filmař Les Blank. Po projekcích svých dokumentů a besedách osobně prodával v předsálí svá originální DVD (i ručně malovaná trička). No, uvidíme i na příštím karlovarském festivalu.
