S odvoláním na článek pražského dopisovatele italského deníku La Repubblica cituje zápis StB, která Kunderu sledovala na každém kroku a 1. června 1974 si třeba poznamenala: "Subjekt si zavazoval botu. Levou."
Příklad nejúspěšnějšího českého autora 20. století, který roku 1975 odešel do Francie a dnes žije v ústraní v Paříži, dokládá detailní zájem Státní bezpečnosti ČSSR o "životy druhých".
Jak uvádí autor stati Arno Widmann, Kundera během let před emigrací, kdy psal romány Život je jinde a Valčík na rozloučenou, se "co nejradikálněji vypořádával s komunismem a byl neustále sledován StB. On, kterého komunistický svět vyobcoval ze svého středu, se nyní sám s komunistickým světem loučil."
Dva párky a ruský salát
Zápisky StB se zřejmě příliš neliší od těch, které znají Němci z bývalé NDR. Společným znakem je mimo jiné groteskní intelektuální propast mezi pozorovateli a pozorovanými – v sedmiřádkové zprávě Bezpečnosti prý najdeme až třináct pravopisných chyb.
"Jednou pozorování skončilo předčasně, neboť Kundera v malém autě předjel popelářský vůz, což se pražským agentům v široké šedivé volze nepodařilo. Zprávy zachycují, že si Kundera objednal deset dekagramů ruského salátu, že jeho žena koupila u řezníka v Myslíkově ulici dva párky. Nezprostředkovávají však ani nejmenší představu, co se v tomto pro Kunderu důležitém období v jeho nitru odehrávalo. Vládci pouze věděli, tušili – je to nepřítel. A měli pravdu," píše Widmann.
Dovozuje, že nejspíš právě díky těmto zážitkům se stal z "kritického komunisty" Milana Kundery "kritik komunismu", který si postupně uvědomil, že boj za svobodu umění je zároveň bojem proti komunismu. "Jiní došli k tomuto poznatku mnohem později. Zpřístupněná akta přinášejí svědectví, jak nesnadné bylo se poučit, a vypovídají o některých případech, kdy proces poznávání a učení měl smrtelné či sebevražedné důsledky."
Vydatná pozornost
Německý list se podivuje i nad tím, jak letošní oslavy třicátého výročí Charty 77 v Česku ponechávají Kunderovo jméno stranou: "Detailnímu zájmu, jaký policie věnovala nezaměstnanému romanopisci Milanu Kunderovi, není věnována pozornost. Nicméně Kundera byl spolu s Václavem Havlem, Jiřím Pelikánem a Pavlem Kohoutem osobou, které se bezpečnostní orgány věnovaly obzvlášť vydatně."
Stať uzavírá citát literárního historika a překladatele Jiřího Pelána, které otiskl italský deník La Repubblica: "V 50. letech byl Kundera mladý básník, člen strany, jenž oslavoval socialismus. Změnil se až po letech a stranické vedení se na něj dívalo jako na zrádce. Jelikož strana neuspěla ve snahách učinit z něj opět propagandistu, pokusila se ho zničit psychicky."
