Několik měsíců před převratem tento kousek, v němž zazněla i karikovaná ptačí Internacionála, rozčeřil vody socialistického divadelnictví. Když se po Listopadu režim ocitl na lopatkách, Žáčkovy Ptákoviny stáhli z repertoáru.
Kouzelný paradox tohoto umrtvení inscenace: divadelníci měli po výměně politického systému strach, aby titul lidé nechápali jako parodii na sametovou revoluci.
Vstupovat do stejných vod v žánru politické satiry je riziko. Zasmrádlá švanda je ten nejprudší divadelní jed. A v této dramaturgické optice je radostným zjištěním, v jak výtečné kondici Žáčkův scénář zůstal.
Básník samozřejmě udělal pár kosmetických úprav (z Veksláka se kupříkladu stal moderní živočišný druh Lobbista), ale satira vycházející z díla Ptáci komediografa Aristofana zůstala trefná a srozumitelná.
Karikatura politických tahounů
Příběh dvou athénských občanů, kteří obratnou manipulací ovládnou ptačí říši a natáhnou do ní ty nejhorší lidské prototypy, je i ve své nové variantě výmluvnou legrací. Na paškál přijde velestrana s ptákem v erbu i její přímí konkurenti, z jeviště se snesou karikatury tuzemských politických tahounů. 
Sarkastický obrázek má v Mošově režii cit pro míru (narážka na české spoluobčany čekající na svůj bezpracný Ráj v Kanadě bude možná pro někoho čirou xenofobií).
Inscenace Ptákoviny před diváka naštěstí nestaví jen pohádkovou metaforu o korumpování kdysi svobodného ptactva. Právě narážky z tuzemské současnosti jí vracejí život a rámují i důvod její stávající existence.
Nekomplikovaná a přímá zábava sedí publiku tak, že není nouze o potlesky na otevřené scéně. Žáčkův mistrný monolog ukvákané slepice v živelném podání Zdeny Herfortové je více než inscenačním bonbonkem.
Je strhující hereckou erupcí, podobně jako výkon Michala Isteníka, který coby Holub ironizuje celé české plémě. Martin Havelka jako hlavní kumpán Primabrachos si s jedovatou jízlivostí a pobaveným nadhledem vychutnává svoje dílo zkázy.
Diváckým zážitkem je scéna Christophera Weyerse i kostýmy Andrey Kučerové, která k charakterizaci ptáků nápaditě využila líčení. Předváděné studie pohybu ptačí říše jsou také hereckým kořením večera s Mertovým zajímavým hudebním doprovodem.
Bezmála operetní zábava by snesla i drsněji gradovaný konec. Před ptáky okradené o svobodu i budoucnost se snese obrovská síť. Jsou lapeni v kleci nesmlouvavého diktátu. Tento hrůzný vykřičník však inscenace výmluvněji nevymodelovala. I tak se v Ptákovinách na česká jeviště záslužně vrátil ohrožený a bezmála vymírající žánr.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
