Již během školních let se František Záruba profiloval jako krajinář. Nejprve se orientoval spíše na malbu v plenéru založenou na smyslovém vnímání. S dalším výtvarným vývojem přišla přísná obrazová konstrukce zachycující zejména skály a zemi ve svých nejrozmanitějších podobách.
Autor se narodil v roce 1977 v Praze. Po absolvování lidové školy umění nastoupil na Soukromou uměleckou školu designu v Praze. V současnosti studuje na Univerzitě Karlově dějiny umění. V krajinomalbě Záruba čerpal inspiraci také z několika cest po jižní Evropě. Od roku 1995 vystavuje na samostatných i skupinových projektech a na rok 2002 připravuje výstavu v Galerii Scarebelus a v Ledeburském paláci.
|
Rozhovor s mladým výtvarníkem Františkem Zárubou |
Od střední školy.
Co vás upoutalo zrovna na výtvarném umění?
Myslím, že to byl hlavně fakt, že jde o tvořivý proces a znázorňování vlastních představ, pocitů nebo nálad. Když se podívám na krajinomalbu, u mne nejde jen o zobrazení krajiny, ale také o zachycení něčeho navíc. Není to tedy pouze takový impresionistický dojem z krajiny, ale také vlastní obraz duše a stavu mysli.
První samostatnou výstavu jste uspořádal již na střední škole. Jak tento projekt vznikl?
To nám domluvil profesor Jaroslav Klát s paní Těšíkovou. S nimi jsem pak navázal i další spolupráci, mimo jiné i výstavy v německém Sonnenbergu a francouzském Auxerre. Na těchto místech jsem měl výstavu ještě se čtyřmi kamarády.
Co všechno je nutné udělat během příprav výstavy?
Nejdůležitější je samozřejmě mít obrazy. Přípravy jinak trvají asi rok. S galeriemi se domlouvám tak rok dva dopředu, podle toho, jaký mají program. Pokud mají pořadník tak dokonce dva až tři roky předem. Malíř pak má i dost času namalovat obrazy přímo pro konkrétní výstavu, aby se do prostoru hodily velikostí, formátem a podobně. Musí se také natisknout pozvánky, popisky a katalog. Teď už si výstavy organizuji sám. Vždy se snažím zajistit si prostor, který mě nějak zaujal nebo se mi libí.
Tyto aktivity určitě nejsou nejlevnější...?
Daří se mi na to vydělávat, pokud to ale nestačí, tak se shání sponzoring. Zde se ale člověk musí trochu vnucovat.
Co je podle vás důležité, aby se mladý výtvarník v současné době prosadil?
Především to chce trpělivost, štěstí a vytrvalost. Hlavní je ale spíš to štěstí.
Vaše tvorba jsou zejména krajinomalby. Co vás na nich tolik přitahuje?
To už se se mnou táhne od dětství. Jako dítě jsem vyrůstal na chatě v přírodě a na střední škole jsem ji také nejradši maloval. Někdy dělám krajinu přímo v přírodě, někdy spíš ze vzpomínek.
Věnujete se také jiným námětům nebo technikám?
Občas dělám figurální kreslení, ale není to prostě ono. Také mě to baví, ale cítím, že to není přesně to, co chci dělat, i když dosahuji docela dobrých výsledků.
Většina vašich obrazů je velkoformátových. Proč?
Když je člověk v krajině, tak ho ten prostor úplně obklopuje. Větší plátno dává právě tuto možnost. Můžu vzpomenout třeba Monetovy Lekníny, které byly obrovské plachty.
Co plánujete do budoucna?
Chci se i nadále věnovat malbě. Chystám výstavu, ale ještě jsem se nerozhodl, jestli se bude týkat hor nebo barokní krajiny. Obrazy by měly být vystaveny pravděpodobně v září v Ledeburských zahradách.
 Křížová cesta |
 La Frangui |
 Na břehu jezera |
 Olešnice |
 Pred bouri |
 Prokopské skály |
 Šárecké skály |
 Ve stínu |
 Žlutá nálada |
