Mozaikou, která může trvat půlhodinku, ale při více než stovce Brodského filmových rolí a zásobě průpovídek zrovna tak třeba plných deset hodin, jež tvůrci původně natočili. Uzounký manévrovací prostor daného žánru může rozbít snad jen nápad, originální kompozice i stylizace celého tvaru, nikoli jen jeho jednotlivých prvků. Jenže to by bylo nutno předepsat Brodskému prakticky nový příběh i role.
Havelka prostě zvolil model blízký svému srdci - lidsky vstřícný, ale nikterak převratný. A ony hrátky si dovolil jen ve stylizovaných scénkách, které - někdy mile, jindy nadbytečně - zdvojují téma, o němž je řeč. Umělecké peripetie tu navíc zcela vytlačily rodinné a soukromé motivy, na druhé straně je třeba smeknout před opatrností z velkých slov, citů a postojů. Brodského sebeironie vrcholí nevtíravou pointou, v níž jako by od vlastního portrétu pobaveně odstoupil.
A Havelka tuto uměřenost sdílí.
Občasné zajiskření by však nebylo na škodu. Po milém, nekonfliktním filmu totiž víme o Vlastimilu Brodském totéž jako před ním: že je skvělý.
Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (ČR 1999) | |
scénář a režie | Ondřej Havelka |
scénář | spolupráce na scénáři Kateřina Lírová |
distribuce | Bontonfilm |
čas | 88 minut |