Hlavní postava jeho filmu je, jak je u skupinových režisérových portrétů zvykem, jaksi hromadná - varietní rozhlasová show, která přes dějinná zemětřesení přetrvala celá tři desetiletí. Až je mi divné, že nikdo nepřipomíná letošní šedesátiny karlovarského festivalu, které navzdory 41. ročníku nastaly právě letos. A Zítra nehrajeme! v českých kinech hrajeme.
Při čekání na originální svatbu. Nedostali jste vstupenky na slavnostní zakončení festivalu a trápíte se tím, že si před půlnocí už reprízu uzavírajícího britského filmu Confeti neužijete? Ale užijete - paradokumentární komedie o třech párech souběžně soutěžících o nejoriginálnější svatbu se chystá do kin.
Stejně jako váleční Zajatci mlhy. Mlh a deště si naštěstí návštěvníci letošních Varů neužili, ale další předpremiéra vyprávějící příběh z roku 1944 těmito přírodními nepříjemnostmi nešetří. Na filmu o nelehkém soužití německých zajatců a ruských žen se podíleli Rusové i Němci.
Při čekání na vítěze. Filmy a tvůrce oceněné na festivalu budeme znát až večer. Přesto v jednom z dnes promítaných děl můžeme najít také mistra svého oboru. Hlavní postava nizozemského filmu Sportovec století se proslavila v nezvyklém lidovém sportu oblíbeném v rodném Frísku - v sezení na dřevěném kůlu uprostřed poklidné vodní hladiny.
Není to příležitost, jak metaforicky vyjádřit směřování člověka či rovnou celého lidstva? Bohužel, další důkaz toho, že tradičně hůře to vypadá s přítomností originálnějších filmových vizí v našich kinech. V kinech nehrajeme.
Při čekání na syna člověka. Jednapadesátiletý britský rodák Mark Dornford-May triumfoval loni v Berlíně originálním přepisem Bizetovy opery přejmenované na Carmen z Khayelitshe. A stejně jako Carmen loni, i letos nabízí na karlovarském festivalu další dílo, velmi nezvyklé hudebně i filozofickým pojetím.
Syn člověka je parafrází novozákonního příběhu, situovaného do slumů fiktivního jihoafrického státu Judea. Narození zázračného dítěte Jesuse, které si je vědomo toho, že musí zachránit tento svět před zlem a nenávistí, je natočeno stejně jako předcházející režisérův film s originálním souborem Dimpho Di Kopane, opět v domorodém jazyce xhosa a s tradičními tanci a písněmi.
Tsotsi není Tootsie. Nepozornému čtenáři by se mohl stát osudný omyl. Nikoliv komedie s Dustinem Hoffmanem převlékajícím se za ženu, ale jihoafrické drama oceněné letos Oscarem. Jiné johanesburgské dítě se jako sirotek bez zázemí a soucitu vydává na cestu - zločinu.
Pokud se chcete vydal na cestu za africkým filmem, je zde už za čtrnáct dní Letní filmová škola v Uherském Hradišti věnovaná i jemu.
