Jeho tvář se přitom objevila na plátně.
Po devatenácti letech koncertního půstu a čtrnácti letech od smrti tohoto krále bohémských rapsodií se písně Queen vrátily na velká pódia. Prezentovala je skupina, která hrála pod hlavičkou Queen a jež stála na osobnostech kytaristy Briana Maye, bubeníka Rogera Taylora a hostujícího zpěváka Paula Rodgerse.
Tato kapela zdokonalila vnější prvky queenovských koncertů včetně bombastičnosti i baladické střídmosti, výtečného zvuku a vyvážené choreografie.
Po rockové zteči přišly balady Než se rozsvítila scéna, nechala kapela zahrát část své skladby It's A Beautiful Day či Eminemův song Lose Yourself, ve kterém se zpívá: "Nech se pohltit muzikou." Skupina to vzala doslova. Baterie světel na pohyblivých ramenech a čtyři světlomety umístěné za zády kapely se napřely do publika v masivní písni Tie Your Mother Down.
Nástup sestavy posílené o klávesistu Spike Edneyho, baskytaristu Dannyho Mirandu a kytaristu Jamieho Mosese připomínal otevření rockové válečné fronty. Hala jí radostně podlehla i v další queenovské pecce I Want To Break Free, bujné, roztančené skladbě z osmdesátých let. Byl to opět zásah do živého, lidé se k Rodgersovi nadšeně přidali. Přímočařejší zpěvák postrádal Mercuryho fanfarónství a lehkost, ale tuhle píseň hnal kupředu jako tank.
V rockové skladbě Fat Bottomed Girls se pak kapela blýskla výtečně sladěnými, typicky queenovskými vícehlasy. V momentu, kdy si skupina rozžhavila publikum, Rodgers odešel z pódia. Otěže převzali oba queenovští sirotci. Nejvíce překvapil bubeník Taylor, který šel do první linie a hlasem stewartovsky nakřáplým odzpíval píseň Say It's Not True, již napsal pro charitativní koncert Nelsona Mandely.
Dojemnou skladbu These Are The Days Of Our Lives Taylor zvládl jako rozený romantik. Kolega Brian May strhl publikum v akustické baladě Love Of My Life. Stačilo naznačit a lidé se přidali sami. Oba queenovští šéfové se střídali v písních či efektních sólech. Ovšem na scéně byli příliš dlouho.
Mezitím uplynuly dvě třetiny koncertu, během něhož se představili celkem tři zpěváci a jemuž chyběla pověstná "třešnička na dortu". Kapela stále neměla jasného frontmana.
Vyřešení se nabízelo ve finále, na které se vrátil "odložený" Paul Rodgers a pro nějž si kapela schovala masové písně. O Radio Ga Ga se podělila s publikem, které stylově tleskalo do rytmu s rukama nad hlavou.
Pro nejtěžší i nejproslulejší skladbu Bohemian Rhapsody skupina povolala na pomoc Mercuryho, respektive jeho obraz i záznam operního hlasu. Byla to vkusná pocta, jejíž závěr zvládla kapela sama.
Nenašel se vůdce Rodgers se hodí pro hutnější písně včetně vlastního hitu All Right Now, které jakoby vydupe ze země. Queenovské skladby však mají více stylových rozměrů s nádavkem lehkosti.
Tu jim Rodgers sebral, i když většinu písní nějak uzpíval. Ovšem takřka nic jim nepřidal. Navíc v tanečně rockové skladbě Kind Of Magic se ztratil, naléhavá melodie Show Must Go On v jeho hlasivkách téměř umírala a zpěvák často zněl přiškrceně.
Rodgers nebyl vokální hlavou kapely.
Rád vyhazoval stojan mikrofonu do výšky, ale neměl vůdcovskou sebejistotu, zvláště když byl odvelen na dlouhou dobu do zákulisí.
Nedávno zpíval v Sazka Areně Robert Plant. Mohl by, ale nenazval svoji kapelu Led Zeppelin. Přesto zeppelinskou muziku, již pomáhal stvořit, stále posouvá. Členům kapely Queen se to nepodařilo, i když se opřeli o prověřenou značku, která zaručuje vysokou návštěvnost. Stoprocentně jim vyšla jedna věc: udělali mamutí večírek na počest královny poprocku, aniž zklamali velkou část publika. Předvedli špičkový revival.
