"Nevím, jak svou muziku pojmenovat. Je to něco mezi Los Angeles, Rumunskem a Indií," dodává se smíchem.
Co všechno můžeme na koncertě očekávat?
Je to můj první koncert v Česku, takže si připravím směsku všeho, co jsem za těch 22 let hudební činnosti vytvořil. Takový úvod do Satrianiho. K tomu něco z nejnovější desky Professor Satchafunkius. Ale skladby budou znít trochu jinak, než je znáte z desky: když se připravuje turné, tak se při zkouškách dál a dál rozvíjejí.
Dnes však není zvykem na koncertech improvizovat.
My improvizujeme, ale je to píseň od písně. V některých skladbách to jde, dokonce jsou s tím úmyslem napsány, ale jiné se musí hrát skoro doslovně. A není to jen v kytarové lince, ale třeba i v rytmických strukturách. Hodně záleží na publiku. Rádi se necháváme vyprovokovat.
Překvapuje, že vy, jeden z největších kytarových machrů všech dob, máte v kapele doprovodného kytaristu.
Už asi sedm let. Dneska to ani jinak nejde. Pomáhá vytvořit určitý prostor pro sólovou kytaru. Ale myslím si, že doba klasických rockových trií se jednou vrátí.
Víte, že hrajete v Praze ve stejný den jako Metallica?
Takové věci se stávají. Nevidím to jako konkurenci. Hraji něco jiného než oni, máme odlišné publikum. Ale vy narážíte spíš na to, že jejich kytarista James Hetfield byl kdysi můj žák. A výborný, musím dodat. Dodnes se často vídáme, bydlí blízko mě. Kdybych nehrál, s chutí bych se na něj šel podívat.
Jaké vlastnosti by měl mít ideální rockový kytarista?
Citlivost? Smysl pro technologii? Zručnost? Já nevím, mohl bych vyjmenovat spoustu důležitých vlastností.
Kdo byl podle vás nejlepší kytarista všech dob?
No, to je otázka! Každá doba požadovala od kytaristů něco jiného. Každá doba produkuje velké umělce. Kdysi to byl třeba Charlie Christian, který definoval zvuk elektrické kytary. V 60. letech zase Jimi Hendrix. Velký inovátor, mistr improvizace, univerzální muzikant. Byly v něm všechny ty důležité vlastnosti, o kterých jsem mluvil. On dokázal hrát jako kdokoliv. Jako B. B. King, jako John Lee Hooker, jako Eric Clapton. Clapton by nikdy nedokázal hrát jako Hendrix, ale Hendrix, když chtěl, hrál úplně stejně jako Clapton. Jo, Hendrix byl asi pro mou generaci ten nejlepší.
Vy už neučíte, že?
Už ne. Ale se svými bývalými žáky se občas vídám. V soukromí i na pódiu, třeba v projektu G3. Do něj vždycky pozvu nějaké dva své přátele-kytaristy a bavíme sportovní haly kytarovými bitvami. Na začátku příštího roku mě čeká takové turné, ale ještě nevím, koho pozvu.
