„Přestože poslední den nepříjemně poznamenalo prudké zhoršení počasí, Zahradu celkem navštívilo 27 tisíc diváků a vystoupilo na ní přes 150 kapel a sólistů,“ řekl její dramaturg a šéfredaktor pořádajícího časopisu Folk & Country Michal Jupp Konečný.
Špičky domácí scény i zahraniční hosté
Multižánrová přehlídka nabídla kromě toho nejlepšího z české amatérské i profesionální folkové a country scény, folkrocku či blues, také například etno v expresivním podání černošského souboru Inkuleleko Yabatscha ze Zimbabwe, poslední úterní večer pak hvězdu mezinárodního formátu, amerického muzikanta Charlieho McCoye (např. spoluhráč a šéf studiové kapely Boba Dylana). Na foukací harmoniku si v zimě a za deště, před prokřehlými nejvěrnějšími diváky, zahrál s Robertem Křesťanem a jeho Druhou trávou.
„Zastoupeni byli i hudebníci ze Slovenska a Polska, protože Zahrada se spolu s obdobnými festivaly v těchto zemích stala součástí mezinárodního projektu Festival tří sluncí,“ poznamenal Konečný. Díky zahraniční účasti dostala náměšťská přehlídka daleko širší umělecký i společenský rozměr než doposud a v příštích letech by mohli diváci i účinkující přejíždět z festivalu na festival.
Kromě uvádění známých jmen, na Zahradě letos koncertovali například Vlasta Redl, Fleret s Jarmilou Šulákovou, Buty nebo Hradišťan, dává přehlídka značný prostor nadějným amatérům. Hlavní ceny v soutěži o tradiční sošky krtečka letos diváci přiřkli pražské sestavě Bezefšeho a třiadvacetileté písničkářce Tereze Terčové. Redakce F&C jako nejlepší vyhodnotila trio Šantré. „Je to úžasný pocit, pro nás i radost a další motivace dál hrát a jezdit po festivalech,“ svěřila se jeho zpěvačka Inka Tognerová.
Nečekaně splněný sen dramaturga
Slunce i déšť, jako na skutečné zahradě, letos okusili spolu s dalšími také Andrea a Zdeněk Kasalovi z Litomyšle. Na Zahradu přijeli už posedmé a letos, podobně jako jiní hudby milovní rodiče, vzali s sebou kočárek.
„Adélka má devět měsíců. Když už se nám narodila, přece ji nenecháme doma,“ smáli se. „Zahrada, to je pro nás každoroční hudební svátek. Zatím jsme tady v Náměšti nevynechali ani jeden z osmi ročníků,“ svěřili se zase manželé Lužní z Prostějova.
Jejich rodina měla na festivalu dvojnásobné zastoupení, dcera Zuzana byla jednou z téměř pěti stovek dobrovolných pořadatelů a techniků, kteří se o zdárný chod akce po čtyři festivalové dny starali.
Hudební pestrost a uvolněnou atmosféru Zahrady letos ozvláštnila nečekaná kuriozita. Na pódiu U kapličky se objevil s kytarou v ruce a za doprovodu kapely Semtex jeden z vietnamských prodavačů občerstvení. Nedokonalou češtinou a za nadšeného aplausu posluchačů zazpíval zlidovělé popěvky Na Okoř je cesta a Jede jede mašinka.
„Objevili jsme ho náhodnou, jak si u stánku hraje na kytaru. Jezdí sem už pět let a trampské písničky se mu natolik zalíbily, že si koupil zpěvníčky a začal se je učit,“ vysvětlil Konečný a s úsměvem dodal. „Splnil se mi tak sen, aby na Zahradě hráli muzikanti z co nejvíce kontinentů. Takže letos jsme tady měli Američana, Australana, Afričany, samozřejmě Evropany a teď tenhle za Asii.“
Do budoucna snad i divadlo
A jakým směrem se bude Zahrada ubírat dál? Ještě více se otevře dalším uměleckým proudům nebo už své limity naopak překročila? Už teď se odehrává na čtyřech pódiích a předchází jí koncerty v okolních městech.
„Publikum se určitým způsobem stabilizovalo, takže bych si tady nedokázal představit třeba heavy metal. Ale v Náměšti je krásný zámek, kde by se dala prezentovat třeba vážná hudba. Osobně bych na Zahradě rád vidět také pódiový tanec a divadlo,“ prozradil další úvahy organizátorů Konečný.
