Po sobotní půlnoci se o to postaral Žalman a spol. se svými hity jako například Ho Ho Watanay. Zhruba stovka nejlačnějších diváků pak ještě do ranních hodin zpívala na jam sessionu u scény Kaplička, kde se s kytarami sešli muzikanti z kapel Epy de Mye, Hluboké nedorozumění a písničkáři Jeroným Lešner a Pavel Jim Macháček.
Jestli pro letošní Zahradu, kde na čtyřech scénách vystoupilo přes 140 skupin a sólistů, sedí nějaký přídomek, pak je to slovo zpívací. Každý den měli největší úspěch kapely a písničkáři, s nimiž si buď lidé mohli zazpívat, nebo si nové písně alespoň pobrukovat. V sobotu rozezněl sbor poprvé scénu Kaplička při recitálu Nových Brontosaurů, který zakončili hity Jana Nedvěda Valčíček a Franky Dlouhán
„Zatím jsme měli menší akce, tady to bylo naprosto úžasný, perfektní lidi, perfektně zpívali. Překvapilo mě, že to vzali, měl jsem z toho trošku strach, protože jsou takoví, kteří to odsuzují, že hrajeme staré Nedvědy,“ řekl lídr František Nedvěd mladší s tím, že zpívající hlediště jim dává energii hrát dál.
Do repertoáru zařazují i autorské skladby, podle Nedvěda by jich mělo být ideálně půl na půl. „Pokud to vyjde, natočíme dvojalbum, na jednom budou naše vlastní písničky a na druhé věci od Brontosaurů, které nikdy nevyšly, jako Bible nebo 20. století,“ doplnil Nedvěd.
Brontosaury vystřídala na Kapličce folková Devítka, kde hrají Honza a Jindřiška Brožovi, známí ze Žalmanova a spol. Během svého hodinového bloku, pokřtili i novou desku Chat, na kterou se pak stála fronta.
„Jsem přesvědčený, že je lepší než předchozí Pohádka, po autorské stránce i muzikantské, protože Petr Havrda je výjimečný kytarista. Když napíšu píseň, vždycky si řeknu: zkusím ti holka splnit to, co si zasloužíš, co se týče aranží, jsou tam věci s jednou kytarou i vyloženě bigbít,“ nastínil Honza Brož, který sobotní koncert před zaplněnou scénou a zájem o nové CD označil za nejhezčí chvíle, které může muzikant prožít.
„Když se povede dobrý koncert, je to hezký pocit, dobrá deska je krásný pocit, ale když se to sejde v jednom dni a koncertu, kdy lidé tahají ty desky z krabice, to je nádhera. Proto to vlastně člověk dělá,“ vyznal se Brož.
Největší zájem byl v sobotu pochopitelně o vystoupení hvězd, Roberta Křesťana, Žalmana a Hradišťanu, jehož primáš Jura Pavlica vsunul mezi známé songy jako Modlitba za vodu i staroslověnský chorál, text filozofa Konstantina. Lidé jej přijali nadšeně.
Hned dvakrát se v sobotu představili vítězové festivalové ceny Krtek, ti nejlepší z více než 400 kapel a sólistů z výběrového konkurzu Zahrady. Vítězové nejprve dostali prostor na scéně Radnice dopoledne a večer při Dvoraně v amfiteátru. Vítěz mezi písničkáři, Pavel Helan, se projevil jako vnímavý, když na konec svého vystoupení zařadil lidovku Nezacházej slunce - opět se zpívalo sborově.
Nejvíc diváckých hlasů z kapel dostali znojemští Burana Orffchester, hrající balkán po česku. „Myslím, že jsme nejvíc zaujali energií. Děláme blázinec, něco, co asi u nás není tak rozšířené. Miluju Kusturicu, Toma Waitse, tam jsem poprvé slyšel, že tuba je daleko lepší než baskytara nebo kontrabas,“ řekl kapelník souboru Antonín Maceček, který skupinu v lednu 2006 založil s Míťou Denčevem.
Dvojnásobný důvod k radosti mělo folkové trio Epy de Mye z Českých Budějovic, které ve stejný den, kdy získalo Krtka, vyhrálo podruhé i Portu v Jihlavě. „Jelikož celá ta špička festivalové sezony trvá čtyři dny, užíváme si to na maximum už od začátku. Je to nepopsatelný pocit, který zažívám asi poprvé v životě, takže zatím ani nemám slova,“ přemýšlel hlavní autor, zpěvák a kytarista Jan Přeslička.
Podle jeho spoluhráče, kytaristy Lukáše Kazíka, zavládla nyní v kapele zvláštní euforie. A kde leží klíč k úspěchu? Každý z nich dává kapele přednost před téměř čímkoli, pokud to jde. Své písně označují slovy nakažlivé a vychytané. „Důležité je, že se za ně dokážeme všichni postavit, to musí být znát. Honza píše o tom, co si prožil, to z té písně poznám na začátku, to je pro mě důležité, že je každá jiná a to mě na tom baví,“ řekl Kazík.
A jak vidí čtyři vítěze diváckého hlasování dramaturg Michal Konečný? Upozornil, že ve výsledcích se pokaždé obráží napůl zpěvnost a napůl energie. Proto ty letošní považuje za velmi spravedlivý výběr.
„Jsou tam zahrnuty všechny barvy Zahrady. Epy de Mye, tam je to právě ta zpěvnost, strašně skromnými prostředky dokážou úžasné věci. Je to vytříbený folkový projev, ale má to chytro a pohlazení. Něco, co tu dost dlouho chybělo. Folkrockový Načas spojuje oba prvky, jak zpěvnost, tak ten nápor. Kdyby se téhle kapely chytil šikovný manažer z pop music, tak to tady zválcují všechno, kam se hrabe nějaký Maxa. Burana Orffchester má energii, ale není to na první plán. A písničkář Pavel Helan je zjevení, zaujme v první řadě humorem,“ uvedl Konečný.
Organizátoři Zahrady letos poprvé udělili i Zlatého Krtka, cenu za zásluhu o festival. První putuje do Náměšti za vstřícný postoj, jaký k festivalu zaujímá. A pořadatelé stále vymýšlejí nové věci, čím městys, kde se 18. ročník přehlídky uskutečnil už podesáté, oživit.
„Do budoucna bych chtěl přidat ještě něco z jiného soudku, bavili jsme se nějaké další výstavě, divadle, prvky, které festival doplní, možná i více zahraničních kapel, ale nebudeme to přehánět, lidi zajímá to domácí,“ načrtl dramaturg Konečný.
Jak doplnil, první nápady chrlí už cestou autem z Náměště do Prahy a jeho žena je zapisuje do notesu.
Debata se točila kolem organizačních věcí i hudebních. „Letos jsem skoro úplně zrušil žánrově tematická odpoledne, naopak to bylo všechno promísené a ukazuje se, že to je dobře a lidi to donutí vnímat daleko víc věcí. O tom to je, že Zahrada má dát lidem různé zážitky,“ uzavřel Konečný.
