Rodokmen kapely Žáha má bluesový počátek už v osmdesátých letech a tkví spíše v hlavách pamětníků. V roce 1994 se dočkal alba Co takhle sbalit ňáký baby střídmý bluesový projekt Tucet, za nímž stál Marek Hlavica. Teprve na sklonku devadesátých let přišla ke slovu obnovená Žáha, seskupená kolem Hlavici a kytaristy Michala Jurkoviče. Debutová deska Soul Machine vznikla po výborných koncertních referencích a loňském vystoupení na obřím festivalu v Budapešti.
Kapela hraje tak, jak se dnes žádá. Umí rozbalit širokou paletu - a naživo zahraných - nálad a stylových mixů. Frontman Hlavica - jenž si říká SoulM - je cockerovský křikloun, který žene kapelu do útoku ve skladbách People Wanna Dance, Don't Push či Funkybility. Srůstá s tvrdým bluesovým riffem v písni What Mama Said, jeho zpěv volně splývá s rytmickým chvěním funkové parády Let's Get a Groove. SoulM - rovněž autor většiny písní - tvoří i atmosféru prchavých skladeb typu It's Gonna Be Daydream, navíc umí rockově frázovat. A v gospelové miniatuře Better Days Must Come se jeho hlasivky rozezní jako chrámový zvon. Všechno, co umí, smíchá v titulní písni Soul Machine - pak že je u nás málo dobrých zpěváků.
V souladu s názvem desky Soul Machine kapela skutečně připomíná hudební stroj; opakované kytarové figury Petera Jurkoviče, lehké rytmické přitakávání jeho kolegy Miroslava Linharta i pravidelné výstřely trubky a saxofonu do sebe zapadají jako ozubená kola. Šlape to přesně za všech rychlostí. Žáha se vpaluje do duše s chutí a naprosto intenzivně. Málokomu asi vadí, že vlastně hraje dávno prověřenou muziku.
|
Žáha | |
| 1 | People Wanna Dance |
| 2 | Let´s Get A Grove |
| 3 | What Mama Said |
| 4 | Don´t Push |
| 5 | Better Days Must Come |
| 6 | Yes You Can Do It |
| 7 | Soul Machine |
| 8 | Funkybility |
| 9 | She´s Got To Get It |
| 10 | It´s Gonna Be Daydream |
| 11 | Don´t Stop |
| 12 | Hold It On |
| 13 | Not Bad |
| 14 | Dneska |
| 15 | Wanna Take You Higher |
|
Rozhovor se SoulM alias Markem Hlavicou čtěte ZDE. | |
V souladu s názvem desky Soul Machine kapela skutečně připomíná hudební stroj; opakované kytarové figury Petera Jurkoviče, lehké rytmické přitakávání jeho kolegy Miroslava Linharta i pravidelné výstřely trubky a saxofonu do sebe zapadají jako ozubená kola. Šlape to přesně za všech rychlostí. Žáha se vpaluje do duše s chutí a naprosto intenzivně. Málokomu asi vadí, že vlastně hraje dávno prověřenou muziku.
 Žáha: obal alba Soul Machine. |
 Skupina Žáha. |
