Žádná velká legrace to nebyla

Historická studia se proměňují. Ve středu zájmu přestávají být panovníci a válečné konflikty. Oblíbeným tématem je obyčejný život; všední starosti, zábavy a problémy jsou v dobrém vyprávění přitažlivé. Historička Marie Koldinská (1971) z dostupných pramenů vytvořila čtivou knihu Každodennost renesančního aristokrata.

Každodenní starosti jsou určitě zajímavější z pohledu člověka, který není zatížen nekončící robotou a lopotou. Kdybychom se pokusili zpřítomnit každodennost poddaného lidu v 16. a 17. století, uchvacující vyprávění by asi nevzniklo. Byla to spíše monotonie, válka, nemoc a poslušnost, občas zpestřená časem svátečním. Ale tam, kde existují historické dokumenty, je možné zrekonstruovat, "oslovit a zaujmout i přes propast času..." V knize historičky Koldinské se tak rozevírá spektrum pohledu na to, jak trávili čas aristokraté.

Každodennost renesančního aristokrata

Autorka: Marie Koldinská

Lektoroval Jaroslav Pánek

Ladislav Horáček-Paseka, Praha a Litomyšl 2001

264 stran + 16 stran obrazové přílohy, náklad neuveden

Cena: 249 korun

Vybraná a geneticky určená vrstva jedinců nežila bezstarostně, jak se dnes turistům ukazuje při prohlídkách zámeckých interiérů. Byla to nepřetržitá starost: o kariéru, o zajištění majetku; příbuzenské propletence často nedávaly spát. Rodinný život byl asi komplikovanější, než nám dnes nabízejí televizní seriály. Když si přečteme kapitolu o "volném čase", konstatujeme, že aristokrat byl přepracovaný manažer. Někdy se věnoval literatuře, například Kryštof Harant a Václav Budovec. Nebo zaníceně studoval astrologii. Někteří zvrhlíci se věnovali hazardu a opilství. Téměř všichni však věděli, že je nezbytně nutné udržovat intenzivní sociální kontakty. Život aristokrata byl časově náročný a společensky vyčerpávající.

Autorka s jemným zanícením hovoří o karnevalovém pocitu života, veselí a humoru. Podobně také o sexuálním životě a erotických radovánkách, které někdy končily závistí, tragédií, mukami zúčastněných, hroznými tresty za nevěru, vyobcováním. Žádný homosexuál neměl naději, aby byl tolerován. V době doznívajícího středověku byl dominantním pocitem také strach na všech stranách: z války, Turků, z nemocí, ze smrti, přírodních katastrof, z neštěstí vůbec. Snad proto byla tolik akcentována "religiozita". Kapitola o náboženském životě patří v knize mezi nejzdařilejší, neboť ukazuje, jak s otázkami víry, přesvědčení a s tím související politické orientace měli příslušníci české "vyšší třídy" problémy již tehdy. Přebíhání ze strany na stranu a ideologické kotrmelce ve smyslu profitujícího konjukturalizmu změnou víry jsou pozorovatelné nejen v postmoderní době.

Kniha je skloubena jako jednotlivá vyprávění o důležitých záležitostech renesanční mentality. Proto se dá číst na přeskáčku, podle momentálního vyladění. Texty představují soupatřičnost "psychohistorie" a dějin všední mentality, což v úhrnu je jádrem moderního přístupu ke studiu dějin. Oblíbený šlechtic autorky, Jindřich Michal Hýzrle z Chodů, nás jako skrytý impresário doprovází podnětným tématem renesanční mentality a rysů kolektivní psychiky.

Kladem práce je pozoruhodný poznámkový aparát a poukazy na pramenné zdroje. Zato vinou tisku jsou některé černobílé reprodukce šerosvitné a pro čtenáře mohou představovat spíš mnohoznačný projektivní test než výmluvnou ilustraci. V poslední kapitole Marie Koldinská předkládá metodologické svízele oboru dějiny všedního dne (a každodennosti) vůbec. Ukazuje na to, jak je studium historie obtížné a jak jsou plody takové práce ne pokaždé správně oceněny. Nicmén ě autorčin výsledek, její Každodennost renesančního aristokrata, je povzbuzující!

Obálka knihy Marie Koldinské Každodennost renesačního aristokrata.