Pokud je jejich start tak raketový, jako tomu bylo u britské prozaičky Zadie Smithové, platí to dvojnásob.
Vyhaslá kometa?
Smithová se do světa velké literatury uvedla velkolepě. Na základě kratičké ukázky získala nejen lukrativní zakázku u známého nakladatelství Hamish Hamilton, ale i zálohu, která do té doby neměla v Británii obdoby.
Investice do románu Bílé zuby (2000) se vyplatila, román se stal bestsellerem a Smithovou katapultoval do hvězdných literárních výšin. Avšak druhý román, Sběratel autogramů (2002), byl přijat podstatně vlažněji, a tak mnozí škarohlídi začali Smithovou přirovnávat ke kometě, která sice zazářila, ale velmi záhy zhasla.
O to těžší úkol před ní tedy stál, když začala pracovat na své třetí knize. Smithová zariskovala, opustila barvitý svět londýnských přistěhovaleckých čtvrtí, hodila za hlavu Anglii jako takovou, a hlavně vrátila se proti proudu času k dílům dvou významných britských autorů: ke Kingsley Amisovi, představiteli tzv. univerzitního románu, a především ke knize Panské sídlo (1910) modernisty Edwarda Morgana Forstera.
V románu O kráse Smithová nevytvořila jen příběh, ale vydala se cestou vynalézavé literární hříčky. Použila kostru románu Panské sídlo, mnohdy dokonce celé pasáže a vše přemístila o několik desítek let později do malého amerického univerzitního města. De facto napodobila Michaela Cunninghama, jenž si ve svých Hodinách také vypůjčil postavy a dějové momenty z Paní Dallowayové Virginie Woolfové.
Základní zápletka románu zůstává i u Smithové stejná, i u ní dochází ke střetu dvou odlišných světů: liberalismu, reprezentovaného multikulturní rodinou původně britského profesora dějin umění Howarda Belseye, a vyhroceného ultrakonzervatismu jeho konkurenta Montyho Kippse. A podobně jako u Forstera dojde k přímému střetu obou rodin.
Zapomeňte
Byla by však chyba vidět v románu O kráse jen pro Smithovou typická témata, jimiž jsou rodina a krize multikuturalismu. O kráse je v první řadě dílo humoristické. Už jen díky vysokoškolskému zaměření obou protagonistů se nelze ubránit srovnání se Šťastným Jimem Kingsleyho Amise, ale především s Hostujícími profesory Davida Lodgea.
Podobně jako hrdinové těchto knih se postavy Smithové vrhají do nejrůznějších humorných situací, za jejich komičnem se však skrývají i mnohem závažnější problémy – zkostnatělost akademického světa, střet amerických a evropských hodnot, rasismus. Ve spojitosti s rodinami obou aktérů nadto vyplouvají na povrch další věci: manželská nevěra, krize identity jednotlivých členů.
Pro Smithovou byl slavný modernistický román jen výchozím bodem, použila jej, a jak se více a více nořila do vlastního světa plného intrik, osobních proher a nenaplněných snů jednotlivých postav, svazující osnovu opustila. Román O kráse tak žije od druhé poloviny vlastním svérázným životem, zcela nezávislým na Forsterově knize.
Zbývá jen jedna rada. Zapomenout, jaké byly oba předchozí romány. Smithová se každopádně románem O kráse dokázala vrátit na vrchol.
ZADIE SMITHOVÁ - O kráse
Přeložila Petra Diestlerová, BB art 2006, 444 stran, doporučená cena 249 korun.
Hodnocení MF DNES: 90%
