Respect 2000 byl zahájen 13. února v pražském Paláci Akropolis vyprodaným koncertem rumunské skupiny Fanfare Ciocarlia, která předvedla "nejrychlejší dechovku na světě".
Hlavní část festivalu potrvá od 7. do 11. června na Pražském hradě a koncem června a v červenci budou další dva programy Paláci Akropolis.
Zatímco loni představil festival především romskou hudbu, letos chce v červnu seznámit s hudbou Středomoří - doveze do Prahy severoafrické Berbery, Kurdy, Syřany a další arabské hudebníky a egyptské, řecké a španělské kočující Romy.
V předcházejících dnech se konaly koncerty v regionech. Při těchto akcích Respect spolupracuje s filmovým festivalem „Jeden svět“, který je věnován lidským právům a jehož pořadatelem je Společnost při České televizi Člověk v tísni.
Program festivalu Respect 2000 | |
13. 2. Palác Akropolis, Praha |
Fanfare Ciocarlia - Rumunsko, nejrychlejší balkánská cikánská dechovka |
7. 6. Románské podlaží Pražského hradu |
Kroke – Polsko, polský židovský klezmer |
10. 6. Terasa Jízdárny Pražského hradu |
Etnická hudba z oblasti Středomoří: 1) Sivan Perver –Turecko/Kurdistán 2) B‘Net Marrakech – Maroko 3) Shaykh Hamza Shakkur and The Al Kindi ensemble – Sýrie/Francie |
11. 6. Terasa Jízdárny Pražského hradu |
Romské soubory z oblasti Středomoří: 1) The musicians of The Nile - Egypt 2) Con Buen Pie – Španělsko 3) Koumpaneia Xaltias Costas - Řecko |
13. 6. Kino Aero, Praha |
Projekce filmu „Otto Placht- Malíř džungle“ |
27. 6. Palác Akropolis, Praha |
Poza – Ukrajina/Estonsko |
11. 7. Palác Akropolis, Praha |
Balkánský romský soubor Taraf De Haidouks, Rumunsko |
Profily skupin
Kroke (Polsko)
Kroke znamená v jidiš Krakov, polské město, ve kterém v r. 1992 stejnojmenné trio vzniklo. Skupina se záhy stala jednou z nejuznávanějších klezmer skupin a začala se objevovat na festivalech po celé Evropě spolu s věhlasnými osobnostmi a kapelami, jako je Ravi Shankar, Natacha Atlas, Bustan Abraham, Van Morrison či The Klezmatics.
Sivan Perwer (Turecko/Kurdistán)
Básník, zpěvák a hráč na saz Siwan Perwer je předním kurdským umělcem současnosti. Obecenstvo uchvacuje nejen jeho charizmatická a kontroverzní osoba, ale také jeho hlas, silná emotivnost a hypnotický rytmus. Jeho písně, a to dokonce i ty milostné, byly dlouhou dobu zakázány v Iráku, Íránu a Turecku, protože jsou v kurdštině. Kazety s nahrávkami se předávaly z ruky i přes riziko uvěznění nebo smrti z ruky do ruky. V Turecku jsou dodnes povoleny jen jeho tradiční milostné písně.
Ensemble Al Kindi (Sýrie/Francie)
RESPECT V REGIONECH - kapely Álom (ČR) a Hudba Juliusa “Šuko“ Bartoša (SR)
12. 4. Olomouc
Blues bar Garch
13. 4. Brno
Klub Alterna
27. 4. Plzeň
Šantán v Andělské
29. 4. Rožnov pod Radhoštěm
Hostinský pivovar
3. 5. Ústí nad Labem
Národní dům
Zní to neuvěřitelně, ale jeden z nejuznávanějších a nejrespektovanějších souborů arabské klasické hudby založil před sedmnácti lety bílý Evropan Julien Jalal Eddine Weiss. Tento Francouz, poznamenaný ve svém hippíckém mládí psychoanalýzou, se ve svých dvaceti letech zamiloval do arabské hudby. Čím více se o ní dozvídal, tím více zklamaný byl hudbou západní. “Tehdy jsem pocítil, že v naší (evropské) hudbě funguje harmonie jako dogma." Odložil klasickou kytaru, kterou studoval, a po krátkém hledání vhodného nástroje strávil následující léta u různých mistrů ze Středního východu a severní Afriky studiem hry na ganum – levantinskou citeru.
B’net Marrakech (Maroko)
B’net Marrakech, známé také jako Girls of Marrakech, jsou Berberky pocházející původně z vesnic ležících jihovýchodně od Marrákeše. Skupinu tvoří pět žen, které se zabývají hudbou již od dětství a většinou vystupovaly při náboženských obřadech, jako jsou svatby, narození, obřízky a jiné důležité události, na které jsou dodnes v Marrákeši i okolí zvány. Jejich umělecký talent a úspěch jim umožnil postavit se na vlastní nohy jako nezávislé ženy, a tím dosáhnout v islámském světě neobvyklého společenského postavení. Repertoár se skládá z berberských písní a písní chaabi (populární hudba známá po celém Maroku). Zpívají v marocké arabštině za mocného a hypnotického doprovodu blánových a kovových perkusí, které pocházejí z nejrůznějších koutů země Berberů.
CON BUEN PIE (Španělsko)
Con Buen Pie je nová flamenco skupina složená z mladých španělských umělců. Jsou vysoce ceněni pro svou invenčnost, kterou odvážně mění všechny zažité stereotypy svého žánru a je jim předpovídána velká budoucnost.
Koumpaneia Kostas Xalkias (Řecko)
Členové Koumpaneia Kostas Xalkias žijí v Epirusu, horách v severozápadním Řecku poblíž albánských hranic. Pocházejí z romských rodin se starobylou muzikantskou tradicí. Hudba je zde stále neodmyslitelnou součástí svateb, křtin, pohřbů a zásnub. Hrají ve složení: dva klarinety, housle, loutna, akordeon a buben.
Musicians of the Nile (Egypt)
To, že v Egyptě a na arabském území na Blízkém východě žijí Cikáni, není – navzdory jejich početné populaci – v dnešním západním světě příliš známé. Na egyptském venkově jsou však proslulí, neboť tam žije velmi mnoho cikánských skupin a rodin, šířících vlastní legendy a osobitý jazyk. Jejich reprezentant – skupina The Musicians of the Nile, se skládá z věhlasných muzikantských osobností, nesoucích v sobě tradici horního Egypta. Právě tato skupina s velkým náskokem předznamenala vlnu zájmu o world music a etnickou hudbu v Evropě a stala se první všeobecně uznávanou kapelou svého druhu. V posledních 15 letech projezdila celý svět a často byla napodobována a imitována.
“Otto Placht - malíř džungle" - film
Filmový dokument Alice Růžičkové a Martina Čiháka o českém malíři Otto Plachtovi, který v současnosti žije se svou ženou, indiánkou kmene Šipibó a dvěma dětmi v peruánské Amazonii. Film zachycuje malířův rodinný život v indiánské vesnici, tradiční výrobu keramiky, šamanský rituál přípravy a pití ayahuasky.
“Lačo Jilo" (Dobré srdce) - film
Film autora Tomáše Dorušky vznikl na motivy romské lidové povídky “Vtip, důvtip a srdce". Film je černobílý, byl natočen na Valašsku s rodinou Ščukových.
Poza (Ukrajina/Estonsko)
Repertoár skupiny Poza tvoří pouliční písně velkých měst východní Evropy a Malé Asie. Tato tradice sahá do daleké minulosti a je nejběžnější uměleckou formou nomádů z Východu. Jejich proměnlivý způsob života se odráží v textech, které pojednávají o lásce, sexu, hazardu, drogách a jiných závislostech, o prázdnotě lidského osudu, závisti, marnosti a bláznovství. Přesto je však jejich atmosféra plná radosti a vitality a všechny jsou vhodné i k tanci. Hlavní inspirace pochází z hudební tradice Romů a Židů z Ukrajiny, Makedonie, Řecka, Albánie, Rumunska a Turecka. Poza čerpá z hudebních stylů, jako je klezmer, hasapiko, tsifteteli, kalamatianos, rembetika, cigánočka atd.
Taraf De Haidouks (Rumunsko)
Kapela Taraf De Haidouks z vesničky Clejani poblíž Bukurešti vystoupila na zahajovacím ročníku Respectu v roce 1998 a letos symbolicky uzavřou ročník 2000. Po deseti letech své existence dnes představují nejslavnější reprezentanty romské hudby a jejich koncerty i nahrávky sklízejí úspěch po celém světě. Stali se senzací festivalu Womad v r. 91, vyprodali londýnskou Royal Festival Hall, zahajovali světovou výstavu v Lisabonu, vystupovali a nahrávali s Kronos Quartetem, jejich alba se pravidelně drží na prvních místech World Music Chart Europe a bez jejich účasti se neobejde žádný prestižní festival world music na světě. Hudbě Taraf De Haidouks totiž nelze odolat.
Álom (Česko)
Pražská kapela Álom, která na sebe výrazně upozornila svým loňským vystoupením na hlavní scéně Respectu a od té doby pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, na slibně se rozvíjející tuzemské romské scéně představuje zřetelný zlom: drsná škola, kterou Álom prošel při hraní po hospodách a na tancovačkách, je v ostrém protikladu vůči u nás zatím převládajícímu akademickému folklóru - a má daleko blíž k syrovému irskému folku anebo k průpravě starých bluesových mistrů. Álom se drží klasického “kavárenského" obsazení s cimbálem, violou, houslemi a basou, ale zvukem připomíná spíš garáž anebo vydařený večírek na pražské periferii.
Ľudová hudba Juliusa “Šuko" Bartoša (Slovensko)
Ľudová hudba Juliusa “Šuko" Bartoša je nejstarším romským souborem na Slovensku a po desetiletí si uchovává svojí jedinečnou nezaměnitelnou tvář. Jejich těžko definovatelná syrová muzikantská mentalita se dá jen těžko zařadit k některému z regionálních proudů autentického folkloru. Svým projevem patří k tomu nejzemitějšímu a současně nejoriginálnějšímu co v tomto století vyprodukovalo drsné Podpolianské čiernobalocké prostředí.
B‘Net Marrakech – Maroko. |
Fanfare Ciocarlia -Rumunsko, "nejrychlejší balkánská cikánská dechovka". |
Koumpaneia Xaltias Costas - Řecko. |
Kroke – Polsko. |
Ľudová hudba Juliusa “Šuko" Bartoša. |
Sivan Perwer - Turecko/Kurdistán. |
Poza – Ukrajina/Estonsko. |