Předlohu k příběhu ženy obviněné z bombového atentátu, do níž se zamiluje mladý policista, nalezl tvůrce ve scenáristické pozůstalosti Krzysztofa Kieslowského, peníze na realizaci pro něj hledal oscarový režisér Anthony Minghella, výkonným producentem byl další známý tvůrce Sydney Pollack a mezi interprety jsou hollywoodsky proslulá jména jako Cate Blanchettová či Giovanni Ribisi. Další čtyři německé příspěvky do soutěže však opravdu pocházejí z domácích dílen a vesměs objeví pro diváky zbrusu nové autory.
Také mezi tvůrci dalších tří desítek děl uváděných v soutěži a mimo ni najdeme jména, jež prozatím málokomu co říkají. Ale samozřejmě se představí i legendy. Patří k nim Robert Altman, jehož nový film Gosfordský park s Kristinou Scott Thomasovou, Emily Watsonovou a Maggie Smithovou je jedním z nejočekávanějších děl mimosoutěžního programu, nebo čínský režisér Čang I-mou, který se v soutěži uvede komedií ze současné Číny nazvanou Šťastné časy.
Na Berlinale se po roce vrací Lasse Hallström, který už dávno netočí v rodném Švédsku. Jeho novinka Shipping News slibuje možnou přítomnost Kevina Spaceye a dalších hereckých osobností z USA, podobně jako mimo soutěž uváděný film Rona Howarda Čistá duše, jehož hlavní hvězdou je oscarový Gladiátor - Russel Crowe.
Zatěžkávací diváckou zkouškou patrně bude tříhodinový snímek Francouze Bertranda Taverniera Propustka, situovaný do doby odboje za druhé světové války a inspirovaný skutečnými událostmi. Rovněž na reálných faktech založil svůj nesoutěžní film Zaujetí stanoviska István Szabó, jemuž se podařilo získat pro roli amerického vyšetřovatele nacistických zločinů v poválečném Berlíně Harveye Keitela; jako jeho protihráče, dirigenta obviněného z kolaborace, obsadil jednu ze současných hvězd evropského filmu Stellana Skarsgarda. Maďar Szabó letos není jediným reprezentantem postkomunistických kinematografií.
Film jeho mnohem mladšího krajana Zoltána Kamondiho Pokušení byl zařazen přímo do soutěže a mimo ni bude v rámci hlavního programu uveden také epos Modlitba za hejtmana Mazepu, jímž se po dlouhé době vrátil na scénu vynikající ukrajinský kameraman a režisér Jurij Iljenko. A třebaže film Otara Iosselianiho V pondělí dopoledne reprezentuje v Berlíně Francii, tento napůl reálný, napůl snový příběh člověka, který po dvacet let dělá každé pondělí totéž, odkazuje k svébytnému humoru tvůrcovy rodné Gruzie.
Český film opět v soutěži chybí; dokonce po něm nenajdeme stopy ani v informativní sekci Panorama, kde našel útočiště například film ruského režiséra Sergeje Ovčarova Zpráva pro Fedota anebo moldavské Procrustovo lože. Zklamaným může být útěchou, že zemí, jež se neocitly ve výběru Berlinale, ačkoliv zdaleka nepatří k outsiderům, je víc než těch, jimž se dostalo cti „být přitom“.
6. února 2002 5:02
