Zač má japonský Disney Oscara

1. dubna 2003

Český rodič si pod japonskou animací představí neblahou dětskou módu pištivých pokémonů a digimonů, která mu provětrala peněženku. Pro odborníky je dnes Tokio velmocí animace a v ní kraluje Hajao Mijazaki zvaný japonský Disney, autor filmu Cesta do fantazie, který vstupuje do našich kin nově ověnčen Oscarem.

Za triumf, kdy v kategorii animovaných děl porazil i slavnou Dobu ledovou, děkoval Mijazaki zdrženlivě jen na dálku, oscarové slavnosti se s odkazem na „tragédii v Iráku“ neúčastnil. Nicméně Japonsko si jeho úspěch vychutnalo a nebylo to poprvé.

Cesta do fantazie vyhrála i v konkurenci hraných děl Zlatého medvěda na loňském Berlinale, pak ceny losangeleských a bostonských kritiků či trofej Zlatý satelit.

Ve vlasti se stala vůbec nejúspěšnějším snímkem všech dob, v tržbách překonala všechny hollywoodské hity promítané v Japonsku, další miliony dolarů vydělává na americké i evropské půdě.

Čím tolik okouzluje? Názory se různí. Jedni ji srovnávají s klasickým příběhem Alenky v říši divů -i tady se malá dívka z reálného světa dostane do zvláštní krajiny plné kouzel a obývané podivnými bytostmi. Druzí poukazují na vděčný posun k moderním žánrům typu Harryho Pottera - Cesta do fantazie se totiž blíží spíše prvkům fantasy než tradiční pohádky.

A třetím důvodem úspěchu prý může být volba hrdinky, dnešní desetileté školačky. „Je až nudné, kolik mladých mužů je nám stále představováno v rolích hrdinů. Přitom ve skutečnosti už muži svou bitvu prohráli a současnost patří silným ženám,“ tvrdí režisér.

Nicméně Cesta do fantazie není typickým dětským filmem. Do českých kin přichází bez omezení přístupnosti, ale s dovětkem „pro všechny desetileté a pro každého, komu někdy bylo deset“, čímž se nepřímo naznačuje, že předškolní děti nebudou tentokrát cílovým publikem. Není pro ně přichystána ani verze v českém znění. „Všechny kopie uvádíme s titulky,“ potvrdila jménem distributora Eva Konečná.

Nejmenší diváci by se některých scén možná báli a také jen těžko by se vyznali v barvitých japonských mýtech, kde vystupují hadi, draci, ptáci - a osm milionů bohů. „V dobách mých prarodičů se věřilo, že bohové a duchové existují všude kolem nás:

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

ve stromech, v řekách, ve hmyzu i ve studnách. Má generace už tomu nevěří, ale mně se ta myšlenka líbí. Jen jsem musel hledat inspiraci u pověr a legend a někdy si tváře i těla bohů úplně vymyslet, protože, alespoň pokud vím, nikdo je na vlastní oči zatím neviděl,“ vysvětluje Mijazaki.

Poté, co se proslavil svými komiksy a jejich televizními či filmovými přepisy, založil si Mijazaki roku 1985 vlastní Studio Ghibli, kde vzniká jeden animovaný film ročně. Žertem prý říkal svým spolupracovníkům, že jejich studio je vlastně obdobou lázní pro bohy, kde se děj Cesty do fantazie odehrává. „Náš strašlivý producent ječí

Cesta do fantazie USA, Japan 2001
režie	Hayao Miyazaki
scénář	Hayao Miyazaki
hudba	Jo Hisaishi
střih	Takeshi Seyama
původní název	Spirited Away
délka	124 minut
žánr	Pohádka / Fantasy
Cesta do fantazie - premiéry
kina	3. dubna 2003

přesně jako vládkyně lázní čarodějnice Jubaba, i když někteří kolegové tvrdí, že jako Jubaba vypadám spíše já sám. Uznávám, že mám velkou hlavu, ale jinak s tím srovnáním nemohu souhlasit. Nejsem čaroděj, jen prostý řemeslník, který vyrábí filmy,“ oponuje režisér.

Dvaašedesátiletý japonský Disney však i „prosté řemeslo“ vykonává nevšedním způsobem. Natáčet začíná vždy mnohem dříve, než dokončí scénář, takže při práci prý nikdo neví, jak se bude příběh dál vyvíjet. Také dialogy vznikají až naposled, teprve podle toho, jak postavičky pohybují ústy. „Dělám hrdiny, jací se mi líbí,“ říká stručně.

V Japonsku už Mijazakiho animované snímky Létající zámek Laputa, Můj soused Totoro či Kouzelnická škola takřka zlidověly. U nás byla zatím uvedena jen na videu Princezna Mononoke, jež předloni získala výroční cenu americké akademie sci-fi, fantasy a hororu.