Na rámech svých obrazů míváte mosazný štítek s vyraženými letopočty. Proč si vymezujete svá životní data lety 1936 - 2029?
To je dobrá otázka. Na to mohu odpovědět cokoli. A ještě něco navíc.
Co předchází tomu, než vznikne váš obraz?
To, čemu se ještě v minulém století říkalo umění, dnes vzniká vcelku jednoduše. Než někdo začne malovat, musí mít jasný, přehledný podnikatelský záměr: uplatnit se na trhu s luxusním zbožím (obrazy) - a udržet se na něm. Je tu spousta příležitostí pro organizované výtvarné zločinecké gangy a drobné mediální Hérostraty. Přesto má dnešní obrazivo v naprosté většině své kouzlo. Žel, jen kouzlo déja vu. Vím, o čem mluvím, už dlouho chodím pravidelně jednou za uherský rok na půl výstavy.
Vystavoval jste a publikoval v zahraničí častěji než v tuzemsku. Je to nabídkami, nebo je to tím, že doma není nikdo prorokem?
Ač vlastimil, jinak to nešlo, po většinu života jsem žil v zemi, kde bylo všechno podezřelé, člověk s trochou stoudnosti tu nemohl bažit po veřejném uplatnění. Kromě toho dobrých čtyřicet let nikomu nic nenabízím, dělám, jen co chci. Vytvářím si příznivý obraz o svých obrazech - a voloviny, co jsem kdy namaloval, považuji za promlčené.
Jak si vysvětlujete paradox, že se člověk v Brně stane známým až přes Paříž?
V tom nevidím paradoxně žádný paradox. Ostatně, když připomínáte Francii - tohle svého času napsal kompetentně slavný český malíř František Kupka z Paříže příteli v Praze: "Nikdy se nevracet domů. Je to země vzájemně se podporujících průměrných hovad."
Celoživotně vás fascinuje téma ženy. Jaké máte vysvětlení?
Vždycky jsem kreslil a maloval spíš univerzální tváře a těla, jde o jakési mé antropologo, využívané jako popředí či pozadí k tomu, co obraz povídá, když něco povídá. Povídá s humornou distancí. Jen s humorem se dá odpovídat na člověčné otázky.
Můžete formulovat svou představu o ženské kráse?
Ano, vlastně ne.
Obdivovatelé vašeho díla vidí ve vašich obrazech variace jedné tváře...
Pod obrazy bych mohl mít titulek: Pokud vám postava tohoto obrazu někoho připomíná, jde o podobnost čistě náhodnou. Mám mizernou paměť, spoustu podvědomostí, a tak pracně objevuju stále stejné věci. Proto se mé tváře zdají invariabilní. Liší se v jemnostech, i život je variabilní jen v detailech. A v detailu je - jak známo - dokonalost.
Jak se malíř ubrání vulgárnosti, když pracuje s erotickými motivy?
Copak já, ale můj štětec je světec!
Máte nějaký sdělitelný mimovýtvarný pocit z dobového klimatu?
Zdálo by se, že níčko je všechno jinačí; já vím, že není, je to jen tím, že dneska už skoro nikdo neví, co je to níčko. Pravda ale je, že dnes už je pozdě - na všechno. Už včera bylo pozdě. Už před desetitisíci lety bylo pozdě. Kdybych chtěl vyjádřit přesně, krátce a srozumitelně svůj životní pocit, řekl bych, že nemám pocit životní nepatřičnosti, snad spíše nedopatřičnosti. Ale vy byste to v novinách zkomolili. Nic však není ztraceno. Letos jsem viděl na vlastní oči dokonce dvě mouchy. Velkou a malou. Ta malá kulhala.
Připravili jsme aukci vašeho obrazu. Dobročinnou aukci...
Po athénském Periklovi zůstala dnes takřka nepoužitelná myšlenka: zákony dodržujeme především ze studu. Já říkám, že dobročinnost prokazujeme ze studu tuplem.
 Vlastimil Zábranský a jeho obraz z cyklu V Česku je hezko, který věnoval do internetové dražby na iDNES. Výtěžek z aukce dostanou zdravotně postižené děti. |
 Vlastimil Zábranský a jeho obraz z cyklu V Česku je hezko, který věnoval do internetové dražby na iDNES. Výtěžek z aukce dostanou zdravotně postižené děti. |
