RECENZE: Nejen Vilhelmová a Taclík ženou Zabijáka Joea skvělými výkony

Nehezké, vlhkem oloupané tapety, lahve od piva, sepraný ručník místo ubrusu, osahaný otvírák na ledničce. Nad tím vším se výmluvně vznáší neustálá nutkavá potřeba zisku alespoň trochy umolousaných dolarů. Zabiják Joe, kterého od minulého týdne uvádí pražské Divadlo Kalich, zavede diváky mezi tu nejnižší spodinu Dallasu 90. let.

Sociální a psychologickou tragikomedii amerického autora Tracyho Lettse upravil režisér Petr Svojtka. Z žánrového označení podtrhl jeho druhou část, Zabijáka připravil předně jako komedii. Hned v hrůzném úvodu, kdy diváky zaskočí drsná scéna sprostého syna dobývajícího se do otcova bytu, celou situaci klidně rozhodí narážkou na ochlupení nevlastní matky. Svojtka režíruje svižně, takže i když se lacinějším vtípkům nevyhýbá, zbytečně je nerozmazává a nechává děj dál plynout.

Před diváky se proto během chvilky vyjeví základní linie, kdy se syn dohodne s otcem, že nechají zabít matku s vidinou tučné životní pojistky. Prostě ten Texas, kde „jsou jen burani a křupani a je to moc velký, takže všude daleko“.

Vedle dobře napsané předlohy se Svojtkova verze opírá o silné a velice vyrovnané výkony všech představitelů. V prvním plánu hře vévodí duo manželů, tedy Ansel Marka Taclíka a Sharla Tatiany Vilhelmové. Taclík nechává zářit komediální talent, k vyjádření hlupáctví jeho postavy často stačí pouhý pohled a kamenná tvář. Vilhelmové role je na tom podobně, její omezenost však doplňují afekt a prolhanost.

Nijak nezaostávají ostatní, Igor Chmela ztvárnil titulního alfasamce Joea přesvědčivě. Nejtěžší úlohu však zvládli sourozenci v podání Ivana Luptáka a Anny Fialové. Zatímco ostatní hrají jasně dané figurky, oni musí projevit ambivalentnost, když se v nich stále ještě střetává dětská naivita s drsnou realitou okolí.

Zabiják Joe

70 %

Divadlo Kalich

premiéra 16. února 2016

režie: Petr Svojtka

hrají: Igor Chmela, Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová / Ivana Jirešová, Ivan Lupták, Anna Fialová

Právě postava Vicky, kterou tak skvěle ztvárnila Fialová, je však trochu úrazem hry. Tvůrci v ní nechali probleskovat původní autorovy narážky na sociologické drama – Vicky naznačuje, že byla v mládí zneužita, že tuší víc než ostatní. Hra se však tomu více nevěnuje, takže se její bolavé poznámky v halasnosti gagů a smíchu diváků úplně ztrácejí. A jak Zabiják Joe spěje v tarantinovské zběsilosti do finále, divákovi dojde, že zůstalo nevyřčeno až příliš mnoho.