Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záběry z časů, kdy vše bylo nové

  11:00aktualizováno  11:00
Osmatřicetiletý Tomki Němec vydal monografii svých více než osmdesáti snímků Václava Havla z časů, kdy se soustavně jako osobní fotograf pohyboval v jeho blízkosti. To bylo od konce roku 1989 do července 1992, kdy Havel odstoupil z funkce československého prezidenta. Závěrečné záběry v knize pak zachycují inauguraci, při níž byl 2. února 1993 někdejší dramatik a disident uveden do funkce českého prezidenta.
Měl jste v profesi osobního fotografa hlavy státu nějaký vzor, někoho, komu třeba vyšla knížka o jiné významné osobnosti?
Neměl. Bylo mi šestadvacet, když jsem Václava Havla začal fotit. Uvědomíme-li si tehdejší dobu, tedy že se psal hektický rok 1990 a že do roku 1989 byly možnosti cokoli "vidět" naprosto minimální, je jasné, že jsem moc takových příležitostí neměl. Informační dálnice v komunistickém Československu končily před Aší. Znal jsem jen několik fotografií JFK z jakési publikace z knihovny na pražské FAMU, kde jsem fotografii studoval necelé dva roky. Ale v době, kdy jsem do té školy chodil, jsem netušil, že Václav Havel bude prezident a že ho budu fotit...

Jakých chyb jste se z dnešního hlediska dopouštěl, zejména v úplném počátku? Jednak protokolárních, jednak fotografických, reportérských?
O protokolárních prohřešcích jako takových je těžké mluvit, protože já jsem nikdy nechtěl být svázán protokolem. Chtěl jsem fotit zblízka, a ne teleobjektivy. To znamená do jisté míry v řadě případů nedodržovat protokol. Většinou záleželo na zemi a prostředí, kde jsme byli, a na obecných "mravech", které tam vládly. Jiné to bylo v císařském paláci v Tokiu a jiné v Bílém domě ve Washingtonu. A jiné to bylo doma. Myslím, že ze začátku nás vnímali jako exoty z jakési provincie Evropy, a tím pádem mě částečně tolerovali. Nesmíte zapomenout, že se všichni učili za pochodu a oblékali z konfekce, která tu byla. Jistou výjimkou byl kancléř Karel Schwarzenberg. Že jsem převrhl víno při státní večeři u francouzského prezidenta a skoro ho zlil nebo se "natáhl" před anglickou královnou, která ani nemrkla okem, to se tak někdy stalo...

A ty fotografické chyby?
Bylo jich několik a ještě dnes je mi z toho všelijak. Asi nejvíc lituji zničených negativů, které byly špatně vyvolány a na nichž byly dobré fotografie zásadního charakteru. To mě bolí dodnes. Cítil jsem také značné omezení technikou a materiálem. Celý první rok jsem pracoval svými kamerami a na svůj materiál různých značek, často nevalné technické kvality. Na druhou stranu moje asi nejznámější fotografie prezidenta ve vlně v Portugalsku byla pořízena na hodně špatný materiál, a přesto to není rozhodující pro její obsah a sdělení. Ale v určitých případech jste bezbranný, protože prostě nemáte nástroje, které potřebujete. Při mé první návštěvě USA jsem si běžel koupit blesk do nejbližšího obchodu poblíž Bílého domu, před setkáním Václava Havla s Georgem Bushem. Pravdou je, že je na co vzpomínat...

Na nejedné z těch fotek vnímám určitou prezidentovu osamělost uvnitř všech těch davů a slavností. Byl to váš autorský úmysl?
Cítíte-li to z té fotografie, jsem rád a asi to tak bude. Myslím, že krize identity je problémem mnoha lidí. Pravděpodobně každý z nás se někdy potýká s otázkou, či myšlenkou "kudy kam" a "zda vůbec" a "proč vlastně". Když fotím lidi, pozoruji často jejich "osamělost v davu". V případě "mocných" je jistý druh izolace nevyhnutelný kvůli způsobu života a prostředí, ve kterém žije. Dnes jsem přesvědčený, že by se to dotklo každého, kdo by v této roli působil.

Kdy podle vás nastal na Hradě, kolem Havla i přímo u prezidenta vizuální zlom, který pro vás jako fotografa začal scenérie příliš upravovat a učinil je až příliš fotogenickými, ale tím vlastně hůře fotografovatelnými? Tedy má-li dokumentarista nějaké autorské ambice...
Myslím, že od roku 1993, kdy se stal českým prezidentem a do kanceláře přišla úplně nová garnitura lidí. A taky u pana prezidenta nastala v mnoha ohledech změna v pojetí a přístupu k úřadu a asi i k životu jako takovému. Ale co si myslím já, neznamená, že to tak je. Musel byste se ptát i těch fotografů, kteří ho fotili po mně a kteří by měli možnost srovnání.

Luboš Dobrovský kdysi po vás coby kancléř chtěl negativy, které jste kdy na Pražském hradě nafotil. Uchoval jste si všechno? Anebo se něco přece jen dostalo do nějakých úředních sejfů?
Luboš Dobrovský se projevil, mírně řečeno, jako typický byrokrat a zachoval se neprofesionálně. Poté, co nastoupil na místo vedoucího kanceláře prezidenta, mi chtěl zkonfiskovat práci za období tří let. Netušil nic o souvislostech, o původních dohodách, o práci fotografa a konečně ani o projektu, na kterém jsem do té doby pracoval. Možná měl potřebu si něco dokázat, avšak metody, které použil, byly nechutné - vypůjčené z dob minulých. Nehledě na fakt, že autorský zákon hovoří jasně ve prospěch autora-fotografa. Nakonec to pro mě dopadlo dobře.

Občas ještě fotografujete pro prezidentskou kancelář. Dá se při všech těch omezeních, co jich takový standardizovaný úřad zavedl, ještě vytvořit dobrá fotka?
Z toho mála, kdy pro Kancelář prezidenta republiky nyní pracuji, mohu usoudit, že podmínky jsou opravdu jiné, v duchu vaší otázky pro fotografa méně příznivé. Přesto se "slušná" fotka občas podaří. Jako vždy je to otázka štěstí, konstelace, trpělivosti a vnímání. K omezením snad lze říci, že se člověk často omezuje sám a někdy je omezen z vnějšku. Přirozeně, nejvíc asi záleží na vztahu mezi fotografem a fotografovaným. A na manželkách.

Kolik procent z nákladu vaší knížky se prodá v zahraničí a kolik doma?
Na to jsem sám zvědavý. Podle informací, které mám zatím k dispozici, to je na dobré cestě. Náklad není nijak veliký, ale zájem předčil mé očekávání.

A proč jste u havlovské monografie volil kapesní formát?
Protože žiji v zemi, kde je krátká paměť chronicky obecným jevem. Havel se již v roce 1997, kdy jsem knihu chtěl vydat, příliš "nenosil". Požádal jsem tenkrát o podporu řadu různých subjektů, abych monografii mohl připravit ve velkém formátu, což je finančně velmi náročné. Firma, která mi hlavní příspěvek přislíbila a smluvně potvrdila, se nakonec rozhodla na základě jakéhosi projevu pana prezidenta od projektu odstoupit. Menší sponzoři chtěli garance toho velkého, a tím pádem jsem byl zase na začátku... Takže ve finále je formát menší, nicméně myslím, že moc pěkně vytištěný. A peníze na vydání byly jednak mé, jednak z rakouské nadace Kultur Kontakt Austria, a protože fotografuji leicami, získal jsem podporu i této firmy. A zapomenout nesmím na to, že na Moravě mi na tisk přispěla firma SME. Zkrátka mohl jsem volit mezi menší publikací a žádnou. Vybral jsem si.

Další ukázky z knihy nazvané Václav Havel - Tomki Němec, Photographs, k níž úvod napsal Jacques Rupnik, si lze prohlédnout na www.tomkin.cz nebo na www.volny.cz/havelbook.

Václav Havel na zámku Slavkov, 28. října 1990.

Olga Havlová na Hrádečku v Podkrkonoší, jaro 1990.

Návštěva rockového festivalu v Trutnově, srpen 1990.

Odpočinek na Pražském hradě. Prezident a jeho dávný přítel - spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek, 29. srpna 1991.

Autoři: ,



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Vietnamci jsou někdy maloměšťáci a pokrytci, řekla Špetlíková Za scénou

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Do kin vstupuje film Miss Hanoi, ve kterém hlavní roli začínající vietnamské policistky ztvárnila Ha Thanh Špetlíková....

Další z rubriky

Úkryt v horách či masový hrob. Osud nepohodlných v Íránu, odhaluje Harouni

Sním o tom, že je hora stále celá, Shadi Harouni, 2017

Zprávy o Íránu a jeho vlivu chrlí média, obzvlášť v několika posledních měsících téměř nepřetržitě. Přesto o obyčejném...

World Press Photo vyhrál snímek Venezuelana hořícího po výbuchu motocyklu

FOTKA ROKU: Ronaldo Schemidt, Agence France-Presse - Venezuelská krize (3....

Fotografie Venezuelská krize zachycující hořícího demonstranta během nepokojů namířených proti prezidentu Madurovi se...

OBRAZEM: Jak viděl Jiří Kolář srpen 1968, odhaluje Národní galerie

Národní galerie v Praze uspořádala rozsáhlou výstavu děl  Jiřího Koláře. Na...

Národní galerie představuje u příležitosti 50. výročí sovětské okupace Československa v srpnu 1968 rozsáhlou výstavu...

HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů
HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů

Maminka pod přezdívkou Adenka84 dokazuje, že opravdu lze omládnout! Během pár měsíců zhubla dvacet kilogramů – se dvěma dětmi, při návratu do práce a potížích se štítnou žlázou.

Najdete na iDNES.cz