Cole, vlastním jménem Nathaniel Adam Coles, hrál už ve dvanácti na klávesy v baptistickém kostele, kde byl jeho otec kazatelem. V šestnácti měl první skupinu Royal Dukes, koncertoval s orchestrem svého bratra Eddieho a sbíral zkušenosti v revui Shuffle Along.
Před šedesáti lety pak založil proslulé, ve své době novátorské trio. Bývalo totiž zvykem, že piano vedlo sólový part a ostatní nástroje jej hlavně doprovázely. Cole to změnil: všichni hráči si byli rovnocenní a také samostatně sólovali. Pod Coleovýma rukama jazzově rozkvetly i lenivě vláčné melodie jako You Call It Madness nebo (I Love You) For Sentimental Reasons, které Cole zpíval s nezaujatou ležérností. Silné muzikantské cítění a vkus mu přitom nikdy nedovolily, aby se pitvořil - ani při dojemných milostných baladách.
Popularitu tria nastartovala pomalá Coleova skladba Straighten Up And Fly Rights z roku 1943, která daleko přesáhla hranice jejich domovského Los Angeles. Následovala série dalších úspěchů; v průběhu sedmi let, až do konce čtvrté dekády, patřilo Nat King Cole Trio k nejpopulárnějším kapelám ve Spojených státech. Řadilo se také k souborům, které nejvíce nahrávaly desky. Autoři vzpomínkové kompilace měli k dispozici bohatý archiv, z něhož vybrali čtyřiačtyřicet vokálních skladeb a osmnáct instrumentálek. Představili trio ve všech polohách včetně swingové a zastihli je i při občasných výletech ke country music.
Cole-pianista se v té době stále více měnil v Colea-zpěváka. V těžkých válečných časech musel být jeho muzikantský chápavý hlas uklidňujícím prostředkem. Byl také jedním z prvních černošských umělců, kteří kouzlem své osobnosti otupili tehdejší rasové předsudky. Už v roce 1956 měl vlastní televizní show.
Ačkoli později zpíval s velkými orchestry a prosadil se v Hollywoodu, muzika, kterou nahrál se svým triem, přečkala i rock'n'rollovou revoluci. Ani Beatles, kteří vtrhli do Ameriky jako uragán, nesmetli Colea z cesty. Poptávka po jeho deskách nepoklesla ani po roce 1965, kdy Cole zemřel na rakovinu plic.
I kdyby jej stroj času přenesl ze čtyřicátých let do současnosti, Cole by se jistě neztratil. Jeho styl je prostoupený vibracemi svěžího rytmu a ve své prchavé, sotva uchopitelné náladovosti musí být velmi inspirativní i pro acidjazzové experimenty. Ostatně s projektem inteligentní zábavné hudby, již Cole ve čtyřicátých letech pěstoval, souzní třeba zpěvačka Lauryn Hillová, George Michael, skupina US 3, stejně jako britští Portishead.
Před šedesáti lety pak založil proslulé, ve své době novátorské trio. Bývalo totiž zvykem, že piano vedlo sólový part a ostatní nástroje jej hlavně doprovázely. Cole to změnil: všichni hráči si byli rovnocenní a také samostatně sólovali. Pod Coleovýma rukama jazzově rozkvetly i lenivě vláčné melodie jako You Call It Madness nebo (I Love You) For Sentimental Reasons, které Cole zpíval s nezaujatou ležérností. Silné muzikantské cítění a vkus mu přitom nikdy nedovolily, aby se pitvořil - ani při dojemných milostných baladách.
Popularitu tria nastartovala pomalá Coleova skladba Straighten Up And Fly Rights z roku 1943, která daleko přesáhla hranice jejich domovského Los Angeles. Následovala série dalších úspěchů; v průběhu sedmi let, až do konce čtvrté dekády, patřilo Nat King Cole Trio k nejpopulárnějším kapelám ve Spojených státech. Řadilo se také k souborům, které nejvíce nahrávaly desky. Autoři vzpomínkové kompilace měli k dispozici bohatý archiv, z něhož vybrali čtyřiačtyřicet vokálních skladeb a osmnáct instrumentálek. Představili trio ve všech polohách včetně swingové a zastihli je i při občasných výletech ke country music.
Cole-pianista se v té době stále více měnil v Colea-zpěváka. V těžkých válečných časech musel být jeho muzikantský chápavý hlas uklidňujícím prostředkem. Byl také jedním z prvních černošských umělců, kteří kouzlem své osobnosti otupili tehdejší rasové předsudky. Už v roce 1956 měl vlastní televizní show.
Ačkoli později zpíval s velkými orchestry a prosadil se v Hollywoodu, muzika, kterou nahrál se svým triem, přečkala i rock'n'rollovou revoluci. Ani Beatles, kteří vtrhli do Ameriky jako uragán, nesmetli Colea z cesty. Poptávka po jeho deskách nepoklesla ani po roce 1965, kdy Cole zemřel na rakovinu plic.
I kdyby jej stroj času přenesl ze čtyřicátých let do současnosti, Cole by se jistě neztratil. Jeho styl je prostoupený vibracemi svěžího rytmu a ve své prchavé, sotva uchopitelné náladovosti musí být velmi inspirativní i pro acidjazzové experimenty. Ostatně s projektem inteligentní zábavné hudby, již Cole ve čtyřicátých letech pěstoval, souzní třeba zpěvačka Lauryn Hillová, George Michael, skupina US 3, stejně jako britští Portishead.
