"Z té učasti lidí jsem docela rozpačitý," říká Marek Brodský, lídr a bubeník sedmičlenné skupiny, která právě před několika málo dny vydala znovu po čtyřech letech dlouho očekávané album s názvem Svinská pržola. V koncertním vystoupení zazněly jak skladby z nové desky, jejíž křest se uskuteční 30. května v pražském Lucerna music baru, tak písně staršího data. Hlavním textařem je bubeník a lídr kapely Marek Brodský.
Zpravidla jsou vaše koncertní vystoupení vyprodaná. Co říkáte té dnešní účasti publika?
Byli jsme z toho dost rozpačití. Asi jsme trochu rozmazlení. Je fakt, že už se nám to pár let nestalo. Ale já si myslím, že to je docela dobře, že se tahle situace občas přihodí. Není moc dobře, když člověku sebevědomí příliš rychle stoupne. Měl by čas od času dostat takhle zahulit, jako my dneska. Ale určitě nejde mluvit jako o špatném koncertu, protože lidi kteří přišli tak byli skvělí a myslím, že se i docela dobře bavili. Bylo by to vůči nim hrozně nefér hodnotit koncert nějak špatně.
Je to možná tím, že jste před týdnem hráli na festivalu v Polné a zítra jste zase na festialu v Poličce, což je také nedaleko. Co máte osobně raději. Festivalová vystoupení nebo klubové komorní sály?
Samostatné koncerty máme samozřejmě raději. Atmosféru si vytvoříme sami a víme, že lidé, kteří přijdou, přišli jenom na nás. A také se s nimi dá mnohem lépe 'pracovat'. Jde přece hlavně o to aby se obě dvě strany bavily.
Když jste začínali v osmdesátých letech, součástí vašich podiových show byla i vystoupení divadelní formace Vrata. Nechcete něco podobného zase obnovit?
Nevstoupíš dvakrát ... Já si myslím, že už by Suchého ani Čtvrtníčka ani moc nebavila ta čísla, která tehdy dělali, a nás by asi také už nebavilo poslouchat ty písničky, které jsme hráli. A navíc to tehdy bylo strašně technicky náročné. Jezdil nás celý autobus. Vrata, to byl tehdy asi patnáctičlenný tým lidí, kteří s sebou ještě vozili celou kupu kostýmů. Není to ale tak, že by jsme se rozešli ve zlém. Koneckonců Čtvrníček a Suchý budou uvádět i křest našeho nového alba.
Teď jste vydali novou desku Svinska pržola. Než jste přišli s něčím novým na trh, trvalo to čtyři roky. To je docela dlouhá doba.
No, jenomže to je jenom tím, že já jsem takový urputný. V kapele existovaly názory, jako že: "Pojďme to udělat, termín nás bude nutit." Jenomže termín tě může donutit k práci, ale ne k nápadu. Já potřebuji mít v tomhle čisté svědomí. Mít materiál, mít ho přebytek a být si jim stoprocentně jistý. A spíše mít možnost některé věci vyhazovat a tříbit to nejlepší. I když mi třeba kluci několikrát říkají, že ten text je dobrý. Pokud já to tak necítím, prostě si nedovolím to jen tak vypustit. Stává se, že text několikrát předělávám. Mnohdy jde jenom o slovíčka či drobnosti, ale pro mne jsou hrozně důležité. Musím si za tím prostě strašně stát.
V čem je podle vás tohle album jiné oproti těm předchozím?
Tak za prvé to je jiné technicky. Poprvé nám vyšlo skvělé studio, ve kterém jsme chtěli vždy nahrávat, a pak to je naší hudební sestavou. Je to tým lidí, kteří dokážou vyrábět v tom pozitivním smyslu ty pravé schodišťovky.
Je pro vás důležitý třeba i obal desky a taková ta vizuální stránka s tím spojená?
Ten je důležitý hlavně pro mě, dělal jsem ho. Tři neděle jsem strávil hledáním sporáku, který je na obalu. Našel jsem ho nakonec v Litomyšli v jednom vetešnictví. Líbí se nám natolik, že s námi dokonce cestuje po koncertech.
Kdo určil že píseň Na chvíli ven bude tou klipovou?
Tahle skladba vznikla jako poslední a já jsem ji začal mít hodně rád. Je pro mě hodně důležitá. Ale třeba to je jenom můj pocit. Jsem rád, že jsme se na tom shodli s Ivanem Tatíčkem, autorem klipu.
