Jak ale může taková povídková kniha pomoci v boji proti onemocnění covid-19? Když se rozhodnou autoři příspěvků vzdát honoráře a nakladatelství společně s distribuční sítí zase snížit rabat, jde to celkem jednoduše. Symbolických 19 procent z prodejní částky knihy pak může zamířit za potřebnými. O konkrétních částkách a způsobech pomoci bude Aleš Palán veřejnost informovat.
„Dnes je to přesně měsíc, co byla vyhlášena celorepubliková karanténa. Je zřejmé, že čas plyne v různých oborech různě: epidemiologická opatření se zavádějí ze dne na den, ekonomické důsledky vyvstávají v řádu týdnů a společenské změny se projevují v následujících měsících. Čas literatury se přitom zdá být ještě pomalejší: pochopíme teprve z odstupu několika let, co pro nás zkušenost globální pandemie vlastně znamenala,“ píše v úvodu své Krátké eseje o nenapsaných povídkách Jan Němec, nejmladší z prezentovaných autorů.
Přičemž tématem časovosti a postupného odhalování následků našich činů se v knize nevěnuje sám. Shodnou myšlenku lze nalézt například ve vyprávění Pavly Horákové Ex oriente lux, ve kterém se vrací ke svým jihomoravským kořenům a připomíná na příkladu cholerové pandemie z 19. století, že ruku v ruce s každou pohromou jde i požehnání. Jen někdy trvá, než to pochopíme.
K odvážnému zhodnocení přístupu Čechů k pandemii přichází americký spisovatel Mark Slouka, syn českých exulantů nyní žijící v Praze. Odvážnému však ne proto, že by snad vynášel nepříjemné kritické soudy, těch koneckonců umíme produkovat dostatek sami, naopak spíše proto, že spatřuje v lidu obývajícím rodiště jeho rodičů to dobré.
Obálky knihy Za oknem
Obzvlášť při srovnání s USA. „V záplavě stupidity, arogance a chamtivosti se ztrácely hlasy uvážlivých, slušných Američanů, kteří chápali, co je třeba dělat – a výsledkem byly tisíce umírajících. Zatímco Češi drželi basu a výsledky se dostavily,“ uvádí v eseji, kterou postavil na metafoře vztahu mladších (menších) a starších (větších) sourozenců, rozuměj Česká republika versus Spojené státy americké.
Ze zahraničí pak do knihy přispěl ještě Paul Auster, který připomíná efemérní hranici mezi skutečností a naším přesvědčení o ní.
Kniha má potenciál stát se pomyslnou kronikou doby, která jednou poslouží jako poučné i úsměvné svědectví o zcela bezprecedentní situaci. Situaci, jež se možná pro příští generace stane zcela standardní.
Třeba budou dnešní děti také jen tak chodit s bývalými manželkami na víno přes Skype jako spisovatel Miloš Urban v povídce Krátká perspektiva a ptát se „do který země patříš?“ jako Iva Pekárková. Už snad však nebudou přijímat informace jako hrdinka povídky Lidmily Kábrtové a ke světu si naleznou o něco vstřícnější přístup než Kosatíkův Pavouk.
Kromě výše zmíněných Aleš Palán do knih začlenil ještě texty Bianky Bellové, Jiřího Padevěta nebo Aleny Mornštajnové. Škoda však, že sám nepřispěl. Zajisté by měl co říct.
