"Předpokládám, že minimálně polovina z vás umí anglicky. Pokud sedíte vedle někoho, kdo neumí, prosím, překládejte, co říkám," pronesla hned v úvodu koncertu Baezová k téměř zaplněné Lucerně.
V té se sešli zástupci všech generací. Nepřišli jen pamětníci či střední generace - klidnému koncertu folkové legendy pozorně naslouchala také řada čerstvých dvacátníků.
Mezi nimi se objevil, bez větších cirátů, s kelímkem piva, na které si vystál frontu, i Václav Havel. Baezová mu věnovala jednu z úvodních písní a na závěr mu poděkovala za návštěvu - v obou případech jej oslovila "pane prezidente", i když podotkla, že samozřejmě myslí prezidenta bývalého.
Během vystoupení nezpívala Baezová jen své vlastní písně. "Střihla" si třeba i Suzanne od Leonarda Cohena či slavnou Day After Tomorrow od Toma Waitse. Nezapomněla samozřejmě ani na písničky od Boba Dylana, svého někdejšího hudebního "guru" a životního partnera.
Bouřlivé potlesky, kterými diváci Baezovou odměňovali, byly zasloužené. Šestašedesátiletá folková legenda celý koncert ustála bez sebemenšího náznaku námahy a lehkost, s jakou si pohrávala se svým hlasem, by jí mohla závidět leckterá současná hvězda showbyznysu.
Hudba Joan Baezové má navíc v sobě, především při živém provedení, ohromnou sílu. Nepotřebuje okázalou show nebo přearanžovaný doprovod, vystačí si s kytarou, dvěma spoluhráči, mikrofonem a svým hlasem.
Momenty, kdy ze scény její kolegové odešli a i ona sama odložila kytaru, aby zazpívala a capella, pak patřily k nejsilnějším. Její strhující zpěv, který chvílemi nepotřeboval ani mikrofon, přinutil ztichnout i hlaholící osazenstvo u baru. A při přídavku, slavné Imagine od Johna Lennona, společně s ní zpívala dobrá polovina sálu.
Baezová nezklamala ani ve své pověstné politické vyhraněnosti - hned zkraje koncertu si neodpustila rýpnout do George Bushe a vzápětí zazpívala píseň The Scarlet Tide, kterou napsal Elvis Costello. Zaznělo v ní "už to konečně uznej, že ses spletl, a přiveď vojáky zpátky domů".
