Třeba americká milostně-gangsterská komedie Mexičan: navenek jedna velká jistota. V záhlaví stojí Spielbergova produkční společnost DreamWorks, v popředí momentálně rozhádaní, ale zjevně si souzení Robertsová s Pittem, v pozadí vděčné kulisy Mexika, horký vzduch, sladké kytary, usmrkaná drobotina, dojemně uválený pes - a uprostřed dění se blyští vzácná, prý prokletá pistole, k níž se váže legenda vyprávěná ve stylu starých westernů. Co se na tomhle poctivém řemesle dá zkazit?
Kupodivu téměř všecko. Všeobecná gangsterská honba za pistolí je hodně kostrbatá i řídká, ve zbylém čase se hlavně mluví. Zvláště Robertsová, dočasně rukojmí citlivého homosexuálního zabijáka, s nímž dlouze rozebírá úskalí vztahů. Pitt coby něžně nešikovný poskok mafiánských bossů, jenž po pistoli pátrá, je na tom o trošku líp, protože jako americký turista v zapadlých koutech Mexika se těžko domlouvá a z těch jazykových komplikací občas vypadne zrnko humoru. Ale šťavnatý dialog, na němž stojí většina hollywoodských romancí, tu zoufale chybí. Každý zručný autor zámořských sitcomů by napsal lepší scénář než J. H. Wyman a jiný režisér než Gore Verbinski by z vděčné konfrontace dvou kultur i civilizačních zvyklostí vyzískal víc situačních nápadů, než představuje Pitt v zaplivané špeluňce či na oslu. Přesto právě on zachraňuje, co se dá, zpravidla ve scénách se psem, když oba mlčí. Robertsová nemůže pro svou oscarovou reputaci udělat víc než svůj pověstný široký úsměv od ucha k uchu roztahovat dál až kamsi k zátylku.
Ani jejich kolega Jean Reno ve francouzském thrilleru Purpurové řeky o moc víc nesvedl, ač stylizace prvých záběrů slibuje málem Hannibala. Červi a brouci v detailu na mrtvém těle "zdobí" úvodní titulky, pak se před kamerou rozevře lepé panoráma alpského údolí, jímž po stopách vraha-mučitele kráčí Reno coby zvláštní vyšetřovatel. A kráčí a kráčí a kráčí... Zatímco místní policejní konkurent Vincent Cassel může alespoň pobíhat a prát se se skiny, Reno má za úkol spíše nasávat "mysterium" případu. Což znamená kličkovat v přešifrované zápletce, jež se podstatou čím dál víc politizuje a obaluje všemožným strašícím haraburdím od hrobek přes tajemné laboratoře po klášter či ledovcovou jeskyni. Přízračno, děsivo a temno vyrábí režisér Mathieu Kassovitz sice ve velkém, zato monotónně a nepřetržitě, takže časem přestává působit. Výsledkem je detektivka, kde je vám nakonec jedno, kdo je vrah - tak jako v romanci Mexičan nakonec vydýcháte, když se ti dva nevezmou.
