Autor, severokorejský uprchlík, konzultoval dílo s dalšími emigranty, kteří věznění stalinistickým režimem přežili.
V představení, v němž účinkují jihokorejští herci, jsou scény, které podle listu International Herald Tribune (IHT) vyloženě zvedají lidem žaludek.
Stráže svévolně zabíjejí vězně, usekávají jim ruce nebo je nutí se pomazat krví obětí. Vyhladovělí trestanci honí krysu, která je pro ně jediným zdrojem bílkovin.
Již v úvodu představení na diváky udeří křiklavost socialistických symbolů s rudými vlajkami, pod nimiž si za ryčné budovatelské hudby pyšně vykračují dozorci.
Vzápětí přichází svědectví o lidské bídě, v níž zaprášení vězni za nemilosrdného švihání bičů volají, že jediné, co chtějí, je rýže.
Ti, kdo hrůzy pracovního tábora zažili na vlastní kůži, uvádějí, že v muzikálu nejsou zdaleka všechny výjevy, jichž se stali svědky.
Doufají ale, že realistické ztvárnění otevře oči Jihokorejcům a lidem v zahraničí, protože vůbec netuší, jak kruté severokorejské věznice vlastně jsou.
Soudě podle velkého množství plačících diváků, kteří skandovaným potleskem ocenili výkon herců již od samotné premiéry před týdnem, se to snad trochu podařilo.
Podle osmašedesátileté bývalé severokorejské herečky Kim Jong-sunové, která byla v táboře a pomohla s choreografií muzikálu, jihokorejští politici příliš nehovoří o tom, co se děje o desítky kilometrů severněji.
