S hlavní rolí muže, který ve třech inkarnacích válčí s osudem za záchranu milované ženy, původně tvůrce filmů Pí a Rekviem za sen počítal s Bradem Pittem, ale nakonec obsadil Hugha Jackmana.
Sedmatřicetiletý australský herec, jehož kariéra letí strmě vzhůru a který kromě Fontány stihl loni natočit čtyři velkofilmy, si musel kvůli roli oholit hlavu a čtrnáct měsíců praktikovat tai chi a jógu.
Cesta jeho hrdiny začíná v 16. století ve Španělsku, kde jako dobyvatel Tomas hledá zázračnou Fontánu mládí, aby zachránil život královně. Jako současný vědec Tommy se zoufale snaží vynalézt lék na rakovinu, na kterou umírá jeho milovaná žena Izzi (Rachel Weisz).
Astronaut Tom z 26. století pak stále hledá způsob, jak najít svou ztracenou lásku, a cestou vesmírem začíná konečně rozumět tajemstvím, která ho tisíc let sužovala.
"První část je hodně mýtická, pojednává o španělských dobyvatelích a krásné a tajemné královně. Do příběhu ze současnosti se zase herci mohli pořádně zažrat, protože obsahuje velmi náročné emocionální scény. A třetí část, v níž Tom cestuje tím nádherným vesmírem k zářivé mlhovině, je spíše metafyzická, téměř psychedelická záležitost," popisuje režisér jednotlivé časové úseky filmu.
Fontána je v základu milostným příběhem o ztrátě blízkého člověka. "Thomas v každé inkarnaci miluje Izzi tak hluboce, že je ochoten udělat pro její přežití naprosto cokoliv. Bohužel si ale neuvědomuje, že zatímco vyvíjí obrovskou snahu o to, aby spolu mohli žít věčně, její život mu utíká pod rukama. Touha zachovat fyzickou schránku nás ovládla natolik, že zapomínáme, jak důležité je pečovat také o duši. To je jedno z hlavních témat, o kterých měl film pojednávat," říká Aronofsky.
Herečku Rachel Weiszovou oslovila především inkarnace postavy ze současné doby. "Izzi se musí vypořádat se skutečností, že umře mnohem dříve, než chce, ale nakonec svůj osud přijme a trpělivě a s láskou Tommymu říká: ‚Nech to tak, jak to je, žij svůj život – žij naplno a stejně i umírej. Všechnu tu námahu, kterou vynakládáš na to, abys bojoval se smrtí a ochránil mě, využij k tomu, aby ses se smrtí vyrovnal. Protože jedině tím se úplně osvobodíš‘,“ říká Weiszová.
Fontána, která do českých kin vstupuje dnes, je neobyčejný, silný, ale zároveň náročný film s minimem textu, který od diváka vyžaduje hluboký ponor, odevzdání se a soustředění. Pro někoho může být filmem o ničem, pro jiného o všem.
Zahraniční média ho přirovnávají ke Kubrickově Vesmírné odysee. Kdo nevyžaduje doslovnost a přímočarou logiku a baví ho skládat si ze symbolů, obrazových a zvukových impresí osobní variantu příběhu a navíc rád přemítá o základních otázkách života a smrti, našel svůj film.
