Leč střízlivý, odtažitý Čechomedán někde uvnitř velí nepropadat citovému hárání a poreferovat o tom, na co se ze soboty nedostalo a co neděle dala a vzala.
Bombaj, to je to město
Minule jsme skončili u rock'n'rollových stařešinů a ještě se tam chvíli zdržíme. Ve stínu Stones hrál v Acoustic Tentu jejich generační souputník Stevie Winwood, taky jeden z těch, kteří "byli u toho" a psali historii. A upřímně řečeno, kam se Jagger a spol. hrabali. S apartní jazzrockovou partou po boku prošel své štace od Spencer Davis Group přes Blind Faith k tomu lepšímu ze svých sólovek, samozřejmě s důrazem na blahoslavené Traffic: provedení bylo I.a a v případě Light Up Or Leave Me Alone z blahoslaveného alba Low Spark And High Heeled Boys (1971), která se zvrhla ve čtvrthodinovou funky nakládačku, až extatické. Honem s ním do Čech, než to definitivně zabalí.
Glastonbury 2013 |
Abychom však neprodlévali pouze u seniorů. Mezi radostné zážitky patřil jakostní folkrock Dry The River, tři sestry s kytarami proklatě nízko HAIM (asi jako kdyby se Fleetwood Mac potkali s Nirvanou, pokoušel se to opsat kolega) na Park Stage a Devendra Banhart tamtéž.
Největší hlína nejspíš celého festivalu zaznamenána odpoledne na West Holts. The Bombay Royale pocházejí z Austrálie, ale jejich osudem je Bollywood, respektive hudba z tamních filmů. Podávají ji tak, že člověk do posledka neví, jestli je to celé jedna velká parodie, nebo poklona uctivá. Je třeba vidět. Na scéně je i slon (nafukovací)!
Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík.
Neděle je dojezdová, a v horku, které od soboty panuje (tak tak: od soboty byla obloha vymetená jak hlava kořalečníkova po vydatném tahu, obchod pokrývkami hlav bujel a opalovací krémy měly pré) se síly na pódiovou obíhačku sbírají stále hůř.
Na začátek se hodí kytary prasácké, řvavé, proklatě nízko zavěšené. Před jedenácti lety se tu poprvé objevili White Stripes a je pěkné sledovat, že sémě jimi zaseté stále vydává plody. Deap Vally jsou dvě baby vyhastrošené jak štětky okresního formátu, a ve "whiteovském" posazu kytara - buben vydávají podobný, stejně působivý kravál. Energeticky výživné!
Plynule lze navázat na Other Stage ještě jedním staroušem. Když byl John Lydon předloni s Public Image Ltd. v Ostravě, zrovna jsem pauzíroval. Dluh vyrovnán, děkuji pěkně: soukmenovci vybavení možností srovnávat pravili, že tak dobrý zvuk jako tady neměl tam ani omylem.
Ezra Koenig z Vampire Weekend na Glastonbury 2013
Vampire Weekend tu jsou potřetí, před pódiem se jim shlukují stále větší davy a Pyramida jim svědčí. Nové album Modern Vampires In The City sice není takovou zásobárnou lehkých skočných kusů jako ta předešlá, ale písničky z něj organicky zapadají do celkové skládačky. Potěšení na mé straně.
Stejně jako v případě Nicka Cavea, který tam šel po nich. Velkému rock'n'rollovému kazateli, který se sem vrátil po třech letech, hrálo do karet i nebe: nad Pyramidou se zatáhlo, ne tak aby sprchlo, ale tak akorát, aby to dokreslilo atmosféru. Set byl ve stylu "Cave pro začátečníky" (Jack The Ripper, Mercy Seat, Tupelo, Stagger Lee a spol.), s novým albem Push The Sky Away mistr zdatně skrblil, ale komu to vadilo? Stejně mu všechna ta kapesní dramata sežrali i s navijákem, včetně dlouhých pohledů se slečnou z pódia (taková pěkná, zrzavá: měsíc z toho spát nebude). Skvělou práci odvedl i dirigent doprovodné projekce, který v krátkých prostřizích na kukuče Caveova spolku umně zvyšoval napětí.
A pak?
A pak už je tak akorát čas přesunout se do tiskového stanu, vylít dojmy na počítač, poslat je, vypnout ho, vytáhnout redukci ze zásuvky. Stejně tu za chvíli zavírají, a na pódiích pomalu taky. Na programu jsou poslední položky: Mumford & Sons, The XX, Bobby Womack, Phoenix a další. A poslední zhasne.
Děkuji za pozornost.
