Filmeček s názvem Draquila vůbec vyvolal pozdvižení. Zatímco na úvodní novinářskou projekci Scottova Robina Hooda se sál zaplnil jen z části, kontroverzní sonda do dění kolem zemětřesení v italské Aquile nalákala mraky diváků.
V kinosále, kam se za normálních okolností fronty rozhodně nestojí, tak náhle na zemi posedávali ti, na které už nezbylo místo v sedačkách. A nakonec ani ta podlaha nestačila (více o kauze Draquila zde).
I potlesk po závěrečných titulcích byl rozhodně vřelejší než na zbojnické premiéře o den dříve. Nutno říct, že zaslouženě. Byť měl snímek režisérky Sabiny Guzzanti po filmařské stránce k dokonalosti daleko, sílu výpovědi nepostrádal. A i když se během jeho promítání často ozýval smích (Berlusconi zkrátka směšný je), z viděného spíše mrazilo.
Tábory pro přeživší připomínající koncentráky, Berlusconiho ignorance lidskosti a diktátorské praktiky, mafie (a stát) těžící z lidského neštěstí až neuvěřitelně nehorázným způsobem a v neposlední řadě působivé příběhy lidí, kteří přišli o domov, rodinu a často i o poslední zbytky důstojnosti: to vše způsobilo, že když se v sále rozsvítilo, dlouhé minuty téměř nikdo nepromluvil.
"Kdyby mi bylo pětadvacet, emigroval bych. Itálie je totalitní země - i když nás nemučí a nemlátí, je to diktatura," říká v závěru dokumentu starý profesor a vyvolá tím vlnu bezprostředních reakcí.
"Když jsem ho slyšela, bylo mi do breku. Má pravdu, to je přeci hrozné!" svěřila se mi Sofia, dvaatřicetiletá žurnalistka z Milána a další půlhodinu nato nahlas přemýšlela, co udělá se svým životem.
Draquila Silvio
|
Základním tématem dokumentu je sice zemětřesení, jež loni zasáhlo italské městečko Aquila, skrze něj však režisérka Guzzanti sleduje především sporné činy a osobnost Silvia Berlusconiho. Poukazuje na jeho vypočítavé chování (Aquilu navštívil více než dvacetkrát. Napravoval si tak pověst pošmramocenou skandály.), všímá si nesplněných slibů, kontroverzních výroků a prázdných gest vůči obyvatelům, které následně zavře do táborů nebo odveze daleko od domova. Z ironické glosy se stává složitý slepenec politicko-kriminálních kauz, v nichž figuruje mafie, policie, armáda a samozřejmě Berlusconi. Vláda se proti dokumentu ostře ohradila, režisérka to odmítá komentovat: "Výmluvný je už sám fakt, že se mnoho lidí v naší zemi bojí vyslovit svůj názor," řekla k filmu, který je v její rodné zemi hitem.Nedošla k ničemu. Já došla k tomu, že je nejvyšší čas, aby čeští dokumentaristé natočili něco podobného. A vůbec k tomu nepotřebují Berlusconiho a zemětřesení.
P.S.: Úvod festivalu a hned tak vážný tón... A to přitom režisér Tim Burton, momentálně předseda hlavní poroty, předeslal, že letošní ročník festivalu "odpolitizuje". Tak tedy promiňte, pane Burtone.
