Nemá ani strhující zápletku, ani závratné tempo, ani filmařské nápady, které by smyslový zážitek předurčily výhradně pro velké plátno. Ale má něco jiného, možná lepšího. S návratem režiséra Woodyho Allena před kameru se vrací na scénu také humor.
Obsahově se Sólokapr podobá předchozímu Allenovu snímku Match Point – Hra osudu. Opět se odehrává v Londýně mezi britskou šlechtou, v níž americký tvůrce našel zjevně zalíbení, opět dává dohromady prvky romance a krimi, dokonce i tady se pracuje s prvky „duchařiny“.
Zatímco Match Point představoval melodrama o vášni a zločinu, Sólokapr se na příbuznou látku dívá očima „starého“ Allena, tedy s roztomilou nadsázkou.
Nestraší, ale baví
Jako detektivka je nový snímek opravdu spíše starosvětsky roztomilý než strašidelný, ale stačí přijmout žánrová pravidla oddechové hříčky, aby se půldruhé hodiny v kině proměnilo v příjemný způsob zejména konverzační zábavy.
Přemíru slov sice Allenově stylu nikdo neodpáře, nicméně rozhoduje, co a jak sdělují. A v obojím má Sólokapr co nabídnout. Bonmoty osobitého neurotika, zde salonního kouzelníka nadaného bezbřehou skepsí, který otravuje umolousanými karetními triky noblesní šlechtu stejně jako mrtvé na plavbě do podsvětí, mají nádech bezpečných známých vod.
Takového Allena diváci znají, takového jej milují – třeba když odmítá sportovat se slovy „Se mnou cvičí úzkost“ nebo když pasažéry lodi mrtvých konejšivě ujišťuje: „Smrt není handicap! Já v dětství koktal – chce to jen výdrž, ono se to nějak vyvrbí.“
Otec a dcera
Druhou silnou stránku dialogů představuje výjimečná souhra mezi Allenem a Scarlett Johanssonovou v roli snaživé reportérky, jež mága zavleče do pátrání po masovém vrahovi, načež se do hlavního podezřelého zamiluje.
Navenek se kouzelník a novinářka vydávají za omezené americké turisty, ropného magnáta s dcerou – a tenhle důvěrný vztah rodinné blízkosti se mezi nimi vyvine i ve skutečnosti a naprosto přirozeně. Vzájemná „chemie“, jak se nestrojenému jiskření říká v herecké branži, funguje mezi Allenem a Johanssonovou navzdory generačnímu odstupu opravdu jedinečně.
Ale radost čiší také z projevu Hugha Jackmana, nad nímž možná leckterou divačku napadne, že právě on mohl být skvělým novým Jamesem Bondem, či z originální záhrobní postavy zuřivého reportéra, díky níž se dočkal pocty Ian McShane, jehož hvězda zářila zejména v 60. letech, třeba ve slavné komedii Jestliže je úterý, musíme být v Belgii. Allen si zkrátka dopřál svět, v němž je mu dobře; oscarové ambice dal k ledu.
Sólokapr
VB-USA, režie Woody Allen, hrají Woody Allen, Scarlett Johanssonová, Hugh Jackman, Ian McShane, titulky, 96 minut.
Hodnocení MF DNES: 70%
