Vystřídal hodně múz, nejnověji se však Allenovou láskou stalo Španělsko. Po snímku Vicky Cristina Barcelona se vrátil na tamní půdu, tentokrát přímo na mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu. Tam se děj jeho novinky odehrává, tam se točila a tam také měla loni na podzim světovou premiéru.
„Chci celému světu ukázat svou představu San Sebastiánu, který je pro mne zosobněním ráje,“ prohlásil režisér před slavnostním startem romantické komedie, v níž se americký manželský pár pobývající na festivalu nechá unést kouzlem města San Sebastián i mocí všudypřítomné kinematografie. Takže ona se tu zaplete s francouzským režisérem a on se zamiluje do místní krásky.
Při natáčení režisér přiznal, že chtěl znovu točit ve Španělsku, protože nerad opouští svůj domov, takže si vybírá kraj, kde by mohl při práci strávit příjemné léto s celou rodinou.
Hostitelské zemi vzdal poctu i v postavě malíře, kterého hraje Sergi Lopez, pro jehož ateliér použil více než sto třicet pláten a jiných předmětů včetně knihovny místního expresionistického výtvarníka Juana Luise Goenagy, otce populární herečky Bárbary Goenagy.
Není divu, že právě Allenovi španělští fanoušci také hned po úvodní projekci, která přehlídku zahajovala, zaplnili internet nadšenými reakcemi. „Mistrovské dílo! Festival pana Rifkina je poetický, filozofický, magický, zábavný, smutný, rozkošný a velkolepý, jeden z nejlepších režisérových filmů vůbec. Doufám jenom, že není poslední. Bravo, pane Allene, moc děkuji za vaše umění a prosím, pokračujte ve své tvorbě,“ stojí v jednom z ohlasů.
Sám Allen sice svůj případný další projekt zatím neohlásil, zdá se však pravděpodobné, že na penzi se ještě nechystá, i kdyby jen proto, aby svou úctyhodnou filmografii zaokrouhlil: Festival pana Rifkina je totiž jeho 49. celovečerním dílem.
Nicméně někteří novinku chápou i jako uměleckou závěť, protože vedle vyznání náklonnosti ke Španělsku tu režisér cituje, respektive přetváří ikonické scény z klasických děl, která nejvíce obdivuje. Náleží k nim třeba Jules a Jim od Françoise Truffauta, Anděl zkázy od Luise Buñuela, Osm a půl od Federika Felliniho či Sedmá pečeť od Ingmara Bergmana, včetně slavné šachové partie hrdiny se Smrtí.
Bohužel, současná vlna pandemie pozastavila Festival pana Rifkina na jeho cestě k divákům; Itálie jej odkázala pouze na internet, český distributor pro něj hledá nový termín. Na druhé straně se však ukázalo, že právě služby VOD čili video na vyžádání jsou Allenovým příběhům nakloněny. Jeho předešlý Deštivý den v New Yorku lámal totiž rekordy v podzimní nabídce Apple TV.
A rozhodně se neztratily ani režisérovy paměti s kontroverzní pověstí, které ve Státech vyšly, přestože je nakladatelství Hachette odmítlo, a které v češtině vydá na jaře Argo pod názvem Mimochodem.
Podle překladatele knihy Michaela Žantovského je životopis „upřímný, zábavný, skvěle podaný, plný vtipu, ale také smutný“. Jednak tu Allen netají své špatné mínění o světě včetně vlastní osoby, jednak zmiňuje nařčení ze zneužití nevlastní dcery, jež stále cítí jako velkou křivdu.
